Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Jak na nápravu poruch učení od 2. stupně ZŠ

seznam všech úvah

Jak na nápravu poruch učení od 2. stupně ZŠ

Některé workshopy byly zajímavé, jiné méně, ovšem pro mě jednoznačným vítězem byl workshop s názvem „ jak na nápravu poruch učení od 2. stupně ZŠ“, který mi přišel nejvíce poučný, zajímavý a také zábavný. Hlavním tématem, o kterém se pojednávalo, byla dyslexie u dětí na základních školách. Dyslexie, jak jsme se mnozí dozvěděli, je vývojová porucha čtení, která může být vrozená či získaná. Projevuje se sníženou schopností naučit se číst při průměrném intelektu. Projevuje se narušením běžné rychlosti čtení, chybovostí v průběhu hlasitého čtení, komolením slov, poruchou porozumění přečteného textu. Častým projevem je záměna podobných sluchových hlásek, změna zrakových podobnosti písmen, čtení v pravolevém směru, dítě vynechává slova či celé řádky při čtení. Dítě s dyslexii čte tzv: dvojitě ( potichu si slovo přečte, jakoby sám pro sebe a nakonec ho vysloví na hlas ).

Přednáška nás vtáhla do dané problematiky a měli jsme tu možnost alespoň okrajově zjistit, jak nejen rodiče a děti, ale především učitelé se snaží s touto poruchou bojovat a jaká je nejlepší intervence pro dítě. Hlavním cílem je pomoc dětem zvládat každodenní školní práci, která je právě díky této poruše komplikována, někdy až znemožněna. Měla jsem možnost, díky získaným materiálům na přednášce více pochopit, jak se tyto děti cítí a jak je pro ně čtení obtížné. Na úvod jsme měli sami možnost zjistit, jak tyto děti vidí psaný text, jak vnímají jednotlivá písmenka, která se jim různě na papíře překrývají, některá písmena se jim jakoby ztrácí, jiné jim přibývají, písmenka vidí zrcadlově, nebo zcela obráceně a z tohoto důvodu má dítě znemožněno jejich přečtení. Problém nastává i při psaní (dysgrafie), kdy děti mají výrazně snížené tempo, což je obzvláště obtížné například při psaní školních diktátů, kdy nejen samotný test, ale i přístup učitele na dítě klade stále větší stres. Dítě s dyslexii má nejen problém s psaním, ale i se čtením a následným porozuměním čteného textu. Překvapilo mě, že pokud se dítě na daný článek nebude dívat a nuceně se soustředit, ale bude se například dívat z okna a pouze poslouchat předčítaný text, nebude mu to činit problém a naopak bude schopno říci, o čem článek byl. Tyhle děti nejsou hloupé, dyslexie neovlivňuje intelekt dítěte a z příkladu uvedených na přednášce mnoho dětí s touto poruchou i úspěšně vystudovalo vysokou školu. Důležitá je včasná integrace, individuální přístup učitele k dítěti, kdy dítě potřebuje delší čas na vypracování úkolu. Pro děti s dyslexii je vhodnou školní metodou využití počítače, což ne všechny školy podporují.

Myslím si, že rodiče, kteří jeví o své dítě zájem, hrají si s ním a ve starším školním věku mu pomáhají při plnění školních úkolů, by si měli včas povšimnout, že jejich dítě zaostává ve čtení a psaní, nechce číst na hlas a dělá mu to značné obtíže. V tom případě se domnívám, že by rodiče neměli váhat, ale naopak dítě vzít do pedagogicko-psychologické porady, kde pomocí psychologických testů mohou dyslexii diagnostikovat. Myslím si, že v současné době, lze těmto dětem včas pomoci a i když se tato porucha nemusí zcela vymizet, může se aspoň do jisté míry zmírnit natolik, aby dítě mohlo plnohodnotně žít.