Jak pracovat s dětmi a mladistvými pod vlivem drog

Na tento workshop jsem došel asi deset minut po začátku, takže jsem nestihl úvod, kde se vedoucí tohoto kurzu představoval. Nicméně ihned po příchodu jsem pocítil, že z něj čiší sebevědomí a jakýsi nadhled nad věcí a problematikou, kterou rozebíral. Bylo vidět, že tento člověk má již určité zkušenosti a ověřené postupy jakými jednat s mládeží v takovýchto situacích. Zaujal mne také jeho projev a způsob myšlení jaký u učitelů nebývá až tak běžný.
Na kurzu bylo zajímavé, že jsme byli sami nuceni přemýšlet a uvědomovat si důležitost svých rozhodnutí jako budoucích pedagogů a proto je nutné si nejprve udělat pořádek ve vlastní hlavě.
Zaznělo zde mnoho zajímavých myšlenek, které jsem si poznamenal.
Člověk se musí naučit vycházet sám se sebou, což bývá mnohdy obtížnější než vycházet s jinými. Proto si myslím, že experimentování s drogami může být přínosné, pokud si uvědomujeme, co děláme. Člověk získá určité zkušenosti, které mu mohou později pomoct pochopit duševní rozpoložení a stavy jiných a následně pomoci jim samým.
Bylo zde také uvedeno několik příkladů z nedávné doby a praxe, jako například závislost na mobilním telefonu, hraní počítačových her, chatování na sociálních sítích typu Facebook a jiné. Kde je hezky vidět, jak mladý jedinec ztrácí reálný kontakt s lidmi a jaké dopady to může mít na jeho pozdější sociální začlenění se do společnosti.
Kdo jsem a co si nesu z dětství?
Zajímavou částí kurzu bylo také to, že jsme se měli rozdělit do skupin a společně vymyslet program pro drogově závislého teenagera. Zde jsme si uvědomili, co je vlastně skutečně důležité pro zdravý duševní vývoj. Bereme jako samozřejmost, že máme rodinu, která nás vychovává, školu kde jsme rádi s kamarády a cítíme se v ní jako ryba ve vodě, ale většinou si neuvědomujeme, že někdo takové štěstí nemá a může se v životě dostat do nepříjemných situací. Například drogové závislosti.
Jak jsem se později dozvěděl, vedoucí se jmenoval pan Procházka a věnoval se také romské mládeži.
Důležité je ukázat mladým lidem, že jejich životy mají cenu. Ukázat jim cestu a případně nějaký vzor, který by mohli následovat.
Když už se měl čas určený na kurz blížit ke konci, většina z přítomných živě debatovala nad nahozenými myšlenkami a uvědomil jsem si, že pan Procházka vlastně splnil to, proč přišel. Ne proto, že by nám přesně řekl jak jednat s mladistvými pod vlivem drog (protože to je individuální záležitost), ale proto, že nás všechny vlastně donutil přemýšlet nad touto problematikou a nad sebou samými.