Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Předcházení vývojovým poruchám učení

seznam všech úvah

Předcházení vývojovým poruchám učení

„Vezměte si kousek barevného včelího vosku a vytvarujte si z něj například květinu“, takhle nějak zněl jeden z úkolů, které nám na svém semináři zadala Mgr. Ilona Šťastná. Po celou dobu, kdy jsem naslouchala poutavému výkladu jsem si sice nebyla jistá, jestli opravdu hovoříme o předcházení vývojovým poruchám, nicméně mě seminář bavil a inspiroval. Namísto vývojových poruch učení bych se tedy raději rozepsala o tom, co jsme si z úst paní Šťastné vyslechli.
Řeč byla zejména o alternativním školství, konkrétně o metodách Waldorfské školy. Tohle téma patří v posledních letech k velmi frekventovaným. Jelikož jej ani já neshledávám nezajímavým, sama jsem v loňském roce jednu Waldorfskou školu navštívila. Musím říct, že oproti klasickému typu ZŠ, tam panovala nevšední pohoda a mír. Takový ten poklid, který dnes působí až podezřele. Samozřejmě, musím brát v úvahu podmínky – nižší počet dětí oproti jiným školám a také fakt, že šlo o den otevřených dveří, což jistě také mohlo chování žáků do značné míry ovlivnit. Celkový dojem však zůstává jedním slovem – mírumilovný.
Obecně se mi myšlenky Waldorfu zamlouvají. Připadá mi správné, že by se děti měly věnovat tomu, co jim je v daném věku (stádiu vývoje) přirozené, nebo že by se měly rozvíjet obě hemisféry mozku současně. Je evidentní, že děti v alternativních školách dostávají něco, co nám předáváno nebylo. Učí se myslet jinak a všestranněji. Z mého úhlu pohledu je jim učivo předkládáno také ve smysluplnějších souvislostech a učí se pracovat na užitečných úkolech. Žáci jsou vedeni k hudbě, recitaci, pohybu i přátelskému chování. Díky přístupu „každý je v něčem jednička“ se eliminují konkurenční boje. Jinými slovy by se nejspíš dalo říci, že žáci z Waldorfské školy využívají větší část svého potenciálu, než děti na běžných školách. Jednou z metod, které se mi na W. škole obzvláště líbí, je propojení pohybu a myšlenky. Cvičení tohoto typu, která jsme si při své návštěvě W. školy a koneckonců i na workshopu vyzkoušeli, se nám zdála velmi náročná.
Věřím, že pro správný vývoj dítěte je nejdůležitější podnětné prostředí. Tím, že dítě nemá prostor pro nudu (kterou může představovat i nezáživná škola), získává pocit větší spokojenosti. Další velkou pravdou filozofie Waldorfské školy je, že je-li v přirozeně tvořivém tvorovi tvůrčí aktivita podporována, není důvod pro stagnaci. Totéž platí i v jiných směrech. Všeobecný rozvoj dítěti umožňuje hledat a nacházet vlastní kvality a tím předcházet mnohým problémům, poruchám, strachům i komplexům. Zda-li se dá pomocí těchto metod předejít i vývojovým poruchám učení, to pro mě i po workshopu zůstává nadále otázkou. Nicméně nepochybuji o tom, že v případě, že už dítě některou poruchu má, je pro něj Waldorf výbornou volbou. Na klasických základních školách dostane jen stěží tolik možností ke kompenzaci svého „handicapu“. Na státních základních školách jsou totiž výchovy brány za víceméně „podřadné“ předměty. Přitom co je ve skutečnosti důležitější než výchova? Co se stane, až žáci zapomenou rozdíl mezi nerostem a horninou? Co se stane až si nebudou moci vzpomenout kdo napsal Vojnu a Mír? Bez mrknutí oka si to „vygooglí“. Co se ale stane, až se ocitnou v životní situaci, která vyžaduje důvtip, improvizaci, kreativní myšlení nebo jenom dobrý balanc? Na to už by mohl být internet krátký.