zpět na detail: Desatero učitele
Desatero učitele
Z tak rozsáhlé nabídky workshopů jsem si vybrala právě tento „Desatero učitele“, protože jako budoucí učitelka, bych se měla vzdělávat i v tomto okruhu, „jak na žáky, na celý chod školy, třídy, hodin“, ne jen sbírat vědomosti, které budu předkládat žákům ve třídě. Tento workshop byl součástí předmětu Pedagogika v praxi. Vzhledem k tomu, že jsem teprve v prvním ročníku, tak jsem tento předmět neznala a nevěděla, jak to všechno bude probíhat. Myslela jsem si, že workshop bude probíhat jako většina seminářů, kterých jsem se v minulosti zúčastnila. Na jednu stranu jsem ale doufala, že to bude trochu jiné. Živější než většina seminářů, kde vedl přednášející svůj monolog. Mnoho a hlavně různých myšlenek jsem měla v hlavě, co nám tak dlouho budou o desateru učitele povídat. Ale i tak jsem byla docela zvědavá, co všechno takové desatero obnáší.
Takže jsem se ve čtvrtek 22. 3. 2012 vydala na workshop „Desatero učitele“. S velkou zvědavostí jsem se posadila a čekala, až se začne. Začátek byl velmi šokující. Před sál plný studentů předstoupily dvě lektorky Mgr. Klaudia Eibenová a Mgr. Milena Vincenciová a chtěly po nás, abychom se zvedli a pozdravili je, jako na základní škole. Docela dlouho už jsem ze základní školy a tak pozdrav „Dobrý den, celý den!“ jsem jaksi už neměla „zažitý“. Snad 3x jsme pozdrav museli opakovat, než byl podle jejich představ. Co tím vlastně chtěly získat? Proč nás tak trápí pozdravem? Opravdu mě to nejdříve šokovalo, ale potom, jsem si uvědomila, co vlastně budu dělat já, až předstoupím před třídu a oni mne budou ignorovat? Myslím si, že pozdrav na začátku hodiny je nejlepší způsob, jak si získat autoritu docela nenásilně. Autorita, která je totiž vybudována jinak, než násilnou formou je mnohem lepší, než děti trápit písemkami, testy a tresty, a myslet si při tom, že se žáci uklidní a budou mě brát vážně. Tenhle první bod, kterým začaly lektorky workshop, byl pro mě asi nejzásadnější. Když chci před třídu předstoupit, musím se cítit alespoň trochu sebejistě, jinak má pedagogická praxe bude plná trápení. Děti totiž „vycítí“, že ve třídě není něco v pořádku.
Celý workshop byl o zkušenostech lektorek. Přinesly mnoho nápadů a tipů, jak si „oživit“ hodinu, aniž bychom potřebovali nějaké speciální pomůcky. Jde jen prostě o to, jak moc pečlivě si doma uděláme přípravu na hodinu. Tento seminář by měl navštívit každý, kdo se chce pedagogické činnosti věnovat.
Na závěr bych chtěla už jen poslední dvě věty. Je dobré mít nastudovanou teorii, ale ještě lepší je mít předané informace a zkušenosti od zkušených učitelů! Jen tak se totiž dokážeme alespoň trochu připravit na skok do reálného školního života.