Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Pojďte, budeme hrát divadlo!

seznam všech úvah

Pojďme, budeme hrát divadlo!

Není workshop jako workshop a není divadlo jako divadlo. A také nejsou lidé jako lidé. A věřím, že mi každý dá za pravdu, že vše, co se kolem nás děje, je právě o lidech. Právě lidé jsou tím nejdůležitějším prvkem, co se divadla týče. Nezáleží na tom, jaké máte kostýmy, rekvizity, hudbu, ale jakého partnera máte s sebou na jevišti.
A právě toto poznání jsme získali díky skvělému Sašovi Rychetskému na divadelním workshopu. To, že cesta poznání sebe sama a těch druhých je dlouhá a krkolomná, ale rozhodně stojí za to. Proč poznání sebe sama? Protože dokud nepoznám sebe sama, nevím, jak reaguji v různých situacích a nevěřím sobě, nemůžu věřit ani ostatním a tedy ani oni mě. A spolupracovali byste s člověkem, který si nevěří a kterému nevěříte vy?
Možná z tohoto poznání pramení vysoká poptávka různých firem po teambuildingu založeném na důvěře a (nejen) sebepoznání. Hraní her je také východiskem pro psychoterapii, psychodrama, dramaterapii. Ano, jak jinak otestovat člověka a přimět ho jednat a reagovat přirozeně než ve hře. Ve hře, kde se necítí ohrožen. Ve hře, kterou může kdykoliv ukončit aniž by byl sankciován jako v běžném životě. Ve hře, kde se může naučit, jak správně jednat a reagovat, vymýšlet 1000 způsobů chování v různých situacích použitelných posléze pro „reálný“ život. A jaký je nejlepší způsob učení? Ten, že si nastudujeme teoreticky danou problematiku z knih od několika renomovaných autorů? Ten, že si o problému vyslechneme nekonečné hodiny a hodiny přednášek? Pokud souhlasíte, možná jen zčásti. Ale všichni tak nějak cítíme, že pokud si něco prožijeme na vlastní kůži, už se nám to z paměti nesmaže.
Prožitek byl záměrem tohoto workshopu. A taky nám bylo nabídnuto tolik různých způsobů prožitku, že by to vystačilo na celý týden! Ale my to díky Sašovi zvládli za víkend. Seznamovací hry střídal ice breaking, potom jsme „vlítli“ na důvěru a spolupráci ve skupině, abychom to zakončili proměnou ve stíhačky a bombardéry. Pohádku o ztraceném Jeníčkovi a Mařence v kouzelném lese vystřídal nevrlý závistivý kouzelník. Vodění slepců i závod s auty nás utvrdil v tom, jak to pro nevidomé není jednoduché. Pantomima, rozehrávání rolí, situační věty – nic nám nebylo cizí. Projevili se tak opravdu všichni a odhodláni tímto výkonem jsme se druhý den s chutí pustili do obvyklých i neobvyklých rozcviček nejen ve dvojicích, výtvarnému ztvárnění hudby a následně živých obrazů. Na rozloučenou nám Saša předvedl výbornou one-man-show, čímž nás už snad posté utvrdil v tom, že je nejen výborný lektor, ale i herec na svém místě, který ví, o čem hraje.
Pro mě tento workshop nebyl prvním divadelním workshopem, ale jednoznačně nejlepším.