Úvahy /

Děti a koně, pobyt v přírodě

Na tenhle poslední workshop na ranči v Posluchově jsem se vydal původně s velikou nelibostí. Ta byla způsobena kombinací asi čtyř faktorů. První bylo pochmurné počasí. Druhým se stala šedesáti kilometrová cesta autem z mojí daleké vísky. Třetí faktor označím jako "momentální únava" A poslední? Nedůvěra k programu workshopu. Paradoxní na to všem je, že mám dobrý vztah k přírodě a všem jejím krásám i nešvarům. Mým koníčkem je totiž myslivost, u které mi nevadí chodit ven, i když je špatné počasí a prší, nevadí mi cestovat kilometry i pěšky "jen tak nazdařbůh" a nevadí mi ani to, že bych měl být unaven. Tak proč jsem se netěšil? Podlehl jsem myšlence stereotypu a nudy, kterou jsem sobecky přisoudil " nějakým koním a lidem co se o ně starají a pracují s nimi ". Ledabyle jsem si přečetl anotaci k workshopu a nabyl dojmu, že se nemůžu setkat s ničím novým. Přitom to samé by se dalo říct i o myslivosti - stereotyp, nuda, nic nového. Zapomněl jsem soudit teprve tehdy, až zažiju a uvidím. Důležité však je, že jsem se na cestu vydal a na jejím konci rozhodně nelitoval. Na místo jsem dorazil něco po čtvrté hodině. Došel sem přes kousek pastviny k přístřešku, kde už čekali lektoři a ostatní účastníci. V tom momentě se pochmurné počasí změnilo na deštivé a já si řekl, že tu teď budeme stát a poslouchat nudný výklad. Stáli jsme a poslouchali, ale k mému překvapení to bylo fakticky zajímavé. Po pár minutách jsem pochopil, že naši lektoři nejsou žádní "suchaři" kteří by strojově něco vykládali jako encyklopedie. Vyklubali se z nich milí a přátelští lidé, které své odborné znalosti dokázali okořenit vtipnými historkami a zážitky z praxe. Tak jsem se dozvěděl a přijal hodně nových věcí. Za nejdůležitější považuju tu, kdy děti a koně dělají "záchranou stanici" sobě navzájem. Koně v Posluchově neměli jednoduchý život. S mnohými se špatně zacházelo, byli zavřeni v boxech a ven šli jen tehdy, když se po nich vyžadovala těžká práce. Některým dokonce hrozilo to, že skončí na jatkách. Zažily málo dobrého. Na ranči dostali šanci žít důstojný život, můžou se prohánět po velkých pastvinách, nejsou nikam zavíráni, takřka si můžou dělat to, co se jim zlíbí. Za nimi přijíždí děti, které mají problémy s drogami, děti z dětských domovů. Tyhle děti také nezažili příliš dobrého. Společně s koňmi však mají šanci si zasloužit důvěru jeden druhého. Šanci si zasloužit, protože se nejdříve o koně musejí postarat, musejí je nakrmit, vyhřebelcovat, prostě zajistit jim vše potřebné. Za odměnu si pak vyzkouší to, o čem se říká, že se to nikdy neomrzí a to je pohled na svět z koňského hřbetu.