Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Předcházení vývojovým poruchám učení

seznam všech úvah

Předcházení vývojovým poruchám učení

Dne 5. dubna 2012 jsem se zúčastnila workshopu na téma Jak předcházet vývojovým poruchám učení. V této přednášce se opět probírala problematika waldorfských škol. Přestože nestuduji pedagogiku, měla jsem o tomto tématu již alespoň základní informace, které jsem získala na přednášce, která se konala těsně předtím. Tento workshop vedla paní Mgr. Ilona Šťastná, která působí jako ředitelka na jedné z waldorfských škol. Informace jsme tedy měli, jak se říká „z první ruky“.
Musím říct, že název tohoto workshopu mě opravdu zaujal. Tyto dva na sebe navazující workshopy mě donutily vyhledávat informace a zajímavosti na již zmíněné téma - waldorfské školy. Strávila jsem opravdu spoustu času přemýšlením nad pozitivy a negativy této výuky. Můj postoj k této problematice není zrovna kladný, rozhodně však výuku waldorfských škol nezavrhuji. Naopak, tento workshop mě přesvědčil o tom, že pro spoustu dětí jsou tyto školy vhodnější, než klasické základní školy. Pokud mám mluvit konkrétně, myslím tím děti s vývojovými poruchami učení. Nejsem zcela přesvědčena o tom, zdali u nás existuje základní škola, na které by takovému žákovi věnovali speciální péči nebo alespoň péči potřebnou k tomu, aby se mezi ostatními dětmi necítilo špatně. Já sama jsem chodila na základní škole do třídy s chlapcem, který trpěl dislexií. Myslím, že můžu s klidem v duši říct, že jako spolužáci jsme se k němu všichni chovali úplně stejně jako ke komukoliv jinému (proč taky, dislexie není společenská vada a rozhodně za ni člověk sám nemůže), je však pravda, že někteří učitelé nechápali, proč by kvůli němu měli čekat tak dlouho, než on dopíše diktát, když ostatní už to mají dvakrát zkontrolováno. Tento přístup se mi opravdu nelíbí a myslím, že takovéto děti by měly navštěvovat spíše waldorfské školy, kde jim bude dána veškerá potřebná péče a kde jsou na ně učitelé zvyklí.
Od tohoto workshopu jsem čekala, že nám budou představeny jednotlivé poruchy učení a následné metody, kterými se takovýmto poruchám předchází. Toho jsem se nedočkala, avšak to, co nám paní Šťastná přednesla, nebylo méně zajímavé. Musím uznat, že nejvíce mě zaujala metoda, při které nám paní přednášející rozdala malé kousky vosku. Než se vosk dostal do naší řady sice dost trvalo, nicméně o výsledek jsme nebyli o nic méně ochuzeni. Chvíli jsme vosk museli mnout mezi prsty, aby se zahřál, a pak jsme si zkoušeli z něj tvarovat nejrůznější tvary. Zjistila jsem, že mé ruce jsou naprosto ztuhlé, dokonce jsem občas nebyla schopná v některých polohách vosk pořádně zmáčknout a v některých mě to i bolelo. Přičítám to dnešnímu způsobu života, kdy jezdím prsty stále jen po touchpadu na notebooku a všímám si, že už mě opravdu začínají bolet. Díky paní Šťastné jsem si to dokázala uvědomit a přinutilo mě to se nad sebou zamyslet.
Samozřejmě jsme se celý workshop nevěnovali jen vosku, nýbrž si mnozí z nás vyzkoušeli aktivity, kterým se má právě těmto poruchám předcházet. Kdo se nebál, mohl si na vlastní kůži vyzkoušet některé z činností, které používají učitelé na waldorfské škole.
Workshop se mi velmi líbil, a určitě se pokusím si do budoucna zase nějaký zopakovat.