Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

JAK PŘIMĚT TEENAGERY K ČINNOSTI

Přestože jsem měla od tohoto workshopu jiná očekávání, mohu říci, že zklamaná jsem po jeho absolvování nebyla. Myslela jsem si, že se dozvím spoustu různých možností, jak teenagery motivovat a jak s nimi pracovat tak, aby je to bavilo. Počítala jsem s tím, že přednášet nám bude někdo, kdo má s teenagery zkušenosti a pracuje s nimi. Alespoň tohle se mi splnilo. Paní Eva Bělohlavá pracuje s mládeží. Ale možná mě trochu zklamalo, že hodně času paní Eva povídala o tom, co dělá. Být na jejím místě, tak řeknu, co dělám, připravím si více situací, které jsem zažila a na nich bych se snažila poukázat, jak přimět teenagery k činnosti.
Překvapilo mě, že druhá část přednášky byla spíše o naší aktivitě, což jsem nečekala. Na druhou stranu si každý z nás mohl na vlastní kůži něco vyzkoušet a to se ne na všech workshopech podaří. Bylo moc dobré, když jsem si uvědomila, že většina studentů jsou budoucí učitelé a že většina z nich jsou výborní herci. To je podle mě pro učitelské povolání hodně důležité. Dříve, než budeme do dětí nebo studentů „nalévat“ vědomosti, měli bychom je umět dobře namotivovat. A to není tak jednoduché a zvlášť to platí u teenagerů. V dnešní době je umění být dobrým učitelem, protože je těžké u současných žáků udržet pozornost. Žijeme v době, kdy tráví děti hodně času s technikou. Je smutné, kolik dětí tráví svůj čas na sociálních sítích a mění je za opravdový kontakt s opravdovými kamarády.
Líbilo se mi, s jakým nadšením popisovala paní Eva své zkušenosti a to, že když nám zadala úkol, obcházela nás mezitím a snažila se nám pomoci. Ne každý má tuto vlastnost. Někteří učitelé dokážou celou hodinu stát před tabulí a nehnou se ze svého území, které jim ohraničují lavice žáků. Sama jsem se na praxi přesvědčila, že je důležité, aby učitel během hodiny obcházel třídu. Nejlépe při každé samostatné práci, protože jen tak si může udělat představu o tom, zda tomu žáci rozumí, zda jim něco nedělá potíže, zda nepotřebují s něčím poradit nebo zda už nejsou hotovi. Je to taková zpětná vazba pro učitele.
Až dostudujeme, bude nejen těžké najít v dnešní době zaměstnání. Ale bude hodně těžké zvládnout profesi učitele. Spousta lidí řekne: „Jé z tebe bude učitel/ka? Vy máte přece ty prázdniny, vy to máte v pohodě.“ Tak jednoduché to ale ani zdaleka není. Takovým lidem bych přála zkusit si, jaké to je stát před třídou, mít dozory, krátké přestávky, během kterých si často učitel ani nestihne odskočit a vlastně si všechno prožít na vlastní kůži. Troufám si říci, že už by pak takové řeči nevedli. Ale co na každém povolání se nám něco líbí, přesto nezapomínejme, že všechna pro mají svá proti. Snažme se cenit si práce druhých lidí, protože nikdy nevidíme, jaké to skutečně, dokud si to nezkusíme na vlastní kůži. Přeji proto nejen sobě, ale i všem svým kolegům, abychom se nebáli a učili tak, jak to nejlépe umíme.