Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Nikdy neříkej nikdy! Přitažlivost sektářského myšlení

seznam všech úvah

Nikdy neříkej nikdy! Přitažlivost sektářského myšlení

Před touto víkendovou akcí jsem neměl příliš velký přehled o tom, jak sekty a podobná sdružení fungují a kolik jich vůbec existuje – byl jsem dost překvapený z toho čísla, ale bohužel si ho již nepamatuji. Řekl bych, že jsem měl takový běžný rozhled, jako když Vás nějaký člen osloví na ulici nebo když obcházejí po domech a nabízejí své služby, neboť ve škole se toto téma nikdy moc neprobíralo.
Pod pojmem „sekta“ si představuji cosi negativního, nebezpečného a možná že až deviantního. Asi to bude i tím jaké předsudky k těmto společenstvím lidé ve společnosti mají ale i to jak je prezentují různá média. Většinou si vyberou jen to nejhorší, co jejich čtenáře zaujme, překvapí nebo pobouří, ale už nenapíší pozadí fungování sekt a jejich hlavní ideje. Proto si myslím, že je pojem „nová náboženská hnutí“, který se řešil i na akci, je pro mnoho lidí přípustnější, neboť si ho nespojují s něčím negativním a více takto označovaná sdružení tolerují. To ale může být také nebezpečné. Člověk si potom řekne, že to není žádná sekta ani nic podobného, ale pak když se dostane do skupiny takových lidí a bude chtít jednoho dne vystoupit z jejich řad, zjistí, že je vlastně svázaný takovým způsobem, že odejít prostě nemůže a nemuselo by to pro něj být bezpečné. Co pak ale v takové situaci dělat si dokáže představit asi málokdo z nás… Sám jsem bez vyznání, i když věřím, že asi nějaké duchovno bude, protože si nedokážu představit, že by po tomto „pozemském“ světě nic víc nebylo. A taky si myslím, že nejsme ve vesmíru sami. V poslední době bylo objeveno spousta nových planet i podobných Zemi a to mě vede k názoru, že není možné, aby neexistoval jiný život než ten na Zemi. Jen jsme jednoduše měli štěstí/smůlu, že jsme na žádné známky existence života ve vesmíru nenarazili.
Už nejednou mě oslovil na ulici člen nějakého spolku a snažil se mě zlákat nějakou knížkou, příspěvkem, ale i pěknými vlídnými slovy a „rozumným“ pohledem na svět a Boha, když na druhé straně považovali převládající křesťanský výklad Bible za špatný a plný omylů. Naštěstí ničemu takovému nevěřím a zatím jsem vždy odolal a slušně poděkoval za nabídku. Ale nedokážu si představit, v jaké bych musel být situaci, aby se mi taková slova zalíbila a já s takovým člověkem odešel kamsi, kde by mi „oblbli“ rozum.
Mám ve svém okolí několik, řekl bych, veselých historek z řad starších sousedů a jejich setkání s členy nějakého hnutí. Většinou jsou pokřtění, a i když nechodí do kostela, stále jsou věřící. Možná proto reagovali tak jak reagovali. Například když sousedovi nabízeli za dobrou cenu svoji Bibli, neustále mu ji i přes odmítání vnucovali do rukou, vzal ji a hodil do řeky. To co následovalo prý stálo za to vidět. Jejich tváře zcela zbledly a soused si i myslel, že snad i pro tu knížku skočí do řeky z asi tří metrového břehu… Jak to dopadlo, to ovšem neví, protože zabouchl branku a šel domů, ale myslí si, že ji dál po proudu někde vylovili. To jen ukazuje na jejich bezmeznou oddanost své víře, myslím tím členy nepříliš početných spolků. Myslím, že jeho reakce byla hodně ovlivněná afektem, protože nemá příliš rád takovéto návštěvy, a řekl bych, že je měl vyslechnout a slušně jim poděkovat a jít domů. Nicméně ho od tohoto činu již více nenavštívili a má od nich, jak sám říká, pokoj. Tato situace řekl bych, že ukazuje na většinové vnímání společnosti, která nemá ráda podobné „obchůzkáře“ a považuje je za obtěžující a nepříjemné.