Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Jazyk a gender

seznam všech úvah

Jazyk a gender

Dne 20. 10. 2012 jsem se účastnila workshopu s názvem Jazyk a gender. Na tuto akci jsem se velmi těšila a, i když nesplnila moje očekávání, vryl se mi tento workshop tak do paměti, že o něm dokážu psát i dnes, víc jak půl roku po jeho uskutečnění.
Již pár minut po zahájení přednášky mi hlavou problesklo, že název workshopu by měl být spíš „jazyk a gender pohledem feministek“. Ne, že by mi paní lektorka jakkoli vadila, byla to velmi energická žena ochotná o svých názorech diskutovat a k debatám sama vybízela. Právě proto jsem zde zažila nejdelší diskuzi, kdy zájemci zůstávali i po skončení workshopu a se zájmem a otevřeností probírali dané téma. Paní lektorka nutila všechny vytvářet vlastní úvahy a o své názory se dělit. To se nepovede každému.
Ale zpět k našemu workshopu. S názory paní lektorky jsem nemohla souhlasit. Z jazykového hlediska je sice pravda, že většina povolání nese mužský tvar, ale to je z historického hlediska pochopitelné. Nevidím však důvod, aby se ženy bouřily, že v nabídkách práce je uvedeno povolání dělník, skladník, elektrikář a ne dělník/dělnice a podobně. Jde přece jen o určení pozice, na kterou se může přihlásit kdokoli a nejde o určení pohlaví osoby, která se na tuto pozici má přihlásit. Když se mě někdo zeptá na moje povolání, odpovídám: student. Ne proto, že bych se cítila jako muž nebo něco podobného. Prostě mi to nepřipadá nijak důležité. Podle mě nejde o to, jestli jsem označena jako student nebo studentka, ale o to, zda jsou pod oběma názvy stejná práva a možnosti.
Naprosto pochopitelně jsme se dostali i k tématu stereotypů ve společnosti. To, že je žena stále zobrazována jako hospodyňka, která se stará o rodinu a muž jako ten, kdo zajišťuje rodinu po finanční stránce, mi nevadí. Když se podívám ve svém okolí, nenajdu takový typ rodiny. Tátu stojícího u plotny vidím docela často a potkat mámu pobíhající s rýčem po zahradě taky není nic zvláštního. Co na tom, že v reklamách je žena dodnes zobrazována jako ta, která nejlíp ví, v jakém pracím prášku vyprat dětem oblečení a co jim připravit na svačinu? Kdyby to bylo v reklamě jinak, nebrali byste to, jako určitou parodii?
S paní lektorkou jsem neměla stejný pohled na věc a nebyla jsem jediná. Její přesvědčení o správnosti svých názorů mě místy vytáčelo. Často se ozývaly příspěvky, které si z celé diskuze dělaly srandu a téma tak zlehčovaly, čímž otupovaly hrany mezi jednotlivými názory.
Pro mě byl tento workshop jedním z nejzajímavějších, a kdyby paní lektorka přijela přednášet znovu, neváhám, opět se zapíšu a budu čekat, co zajímavého se dozvím tentokrát.