Úvahy /

ÚVAHA: Neztratit víru v člověka: Protektorát očima židovských dětí

Když jsem si vybírala workshopy pro letní semestr hned mi bylo jasné, že se chci účastnit semináře Neztratit víru v člověka: Protektorát očima židovských dětí. Na toto téma jsem se velmi těšila, protože velmi ráda čtu knihy s židovskou tematikou a sleduji dokumnety o druhé světové válce. Na workshop jsem proto přicházela velmi natěšená. Při vstupu do sálu jsem spatřila židličky v šesti kroužcích a moje zvědavost, co se asi bude odehrávat rostla. Dalším příjemným překvapením byla sympatická Mgr. Zahradníková, která nám začala poutavě vyprávět o Židech. O jejich životě před válkou a během ní. Myslím, že většina z nás hltala každé její slovo, protože její vyprávnění nebylo žádným nudným výkladem, ale obohacovala ho o mnohé zajímavosti a fotografie. Když nám pustila klip s názvem „Nedokážu pochopit“, tak jsem jen lehce pokyvovala hlavou a říkala si, že taky nedokážu pochopit mnohé mladé lidi, kteří mnohdy spíše nepřemýšlejí a hlásí se do nacionalistických stran aniž by věděli, co podporují.

V druhé polovině workshopu kážda skupinka „dostala“ jedno ze šestí dětí, kterých se putovní výstava týká. Měli jsme za úkol se dozvědět, co nejvíce o „našem“ dítěti a poté ho prezentovat ostatním. Jednotlivé příběhy byly opravdu neuvěřitelné a tito lidé opravdu zažili pro nás nepředstavitelné hrůzy. Zaslouží si ohromný obdiv jak vše zvládali. Byla jsem naprosto ohromena, když jsem viděla časopis, který v koncentračním táboře vydávali. Nejen že optimisticky působí, ale je barevný a plný různých křížovek a obrázků. Když se tak nad tím zamyslím, uvažuji, jestli by dnešní děti něco takového pro sebe vůbec vytvářely.

Večer jsem si doma sedla k počítači a vyhledala si stránky věnované holocaustu. Byla jsem velmi překvapena, když jsem zjistila, že v našem městě bylo židovské ghetto. Hned na druhý den jsem zašla do místní knihovny a po chvilce pátrání jsem držela v rukou tři knížečky o bývalém ghettu. I hned jsem se do nich začetla a uvědomila si, že bychom se měli zajímat o minulost a zvláště o druhou světovou válku, která není pro mnohé zas až tak vzdálenou dobou. Vždyť naši prarodiče ji zažili. Také snad by mohli mladí lidé více uvažovat než vstoupí do nějaké politické strany, které potlačuje lidská práva. Určitě nikomu z nás by se nelíbilo být tím, na kterého útočí dav lidí a kříčí: „Do plynu s tebou!“
Workshop byl pro mně velmi přínosný, odnesla jsem si z něj spoustu nových informací a doporučila bych ho všem svým kolegům.