Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Děti a koně, pobyt v přírodě

seznam všech úvah

Děti a koně, pobyt v přírodě

…byl název workshopu, kterého jsem se zúčastnil v pátek 4. 5. 2012 na popud jednoho mého kamaráda, který se kolem koní, dle jeho slov ``motá´´ od malička. Má na Posluchově, což bylo místo konání tohoto workshopu, své známé a chodíval tam, tak mě přesvědčil, že to ``stopro´´ bude stát za to. Koně mi nikdy nijak k srdci nepřirostli, protože když jsem měl takových šest roku, tak mě kousnul poník a od té doby jsem se zařekl, že koně už jen v dobré klobáse.
Každopádně, s trošku rozporuplnými očekáváními jsem dojel na Ranč Posluchov a mé obavy a negativní předsudky se zvětšovaly. Nikde ani kůň, venku se schylovalo k dešti, pár stojícich kolegů v riflích a já, který podle pokynu naběhl v teplácích, jsem si připadal trošku divně. Po chvilce postávání, kdy nikdo nevěděl, co se bude dít, se ukázali naši dnešní instruktoři a pustili jsme se do práce. Vzhledem ke skutečnosti, že se blížil déšť, schovali jsme se do přístřešku normálně určeného pro krmení koní a začali rozpravu o tom, co se vůbec na tomto ranči děje, jak to zde funguje a co nás dneska čeká. Docela mě zaujala myšlenka celého ranče. Návrat k přírodě, žádné ustájovaní koní, nechat je celoročně venku, žádné železné uzdy, ale jen provázek omotaný kolem hlavy koně. Myslím, že tohle je pro koně daleko příjemnější, ačkoliv mi je jejich blaho docela volné. Co mě však zaujalo v rámci mého potenciálního budoucího učitelského povolání, byla samotná práce s dětmi. Na zdejším ranči propagují staré otrhané rčení, bez práce nejsou koláče. A ačkoliv je to pro mnoho z nás v dnešní době spíš automatické, neřešíme nějak význam tohoto spojení a je nám jasné, že abychom něčeho dosáhli, musíme pro to něco udělat, nenapadlo by mě, jak neuvěřitelně terapeutické to celé může být. Kůň je, přes veškerý můj ``odpor´´ k nim, majestátní zvíře a přece jen se k němu nedostaneme každý den. Takové setkání s něčím novým je pro nás potom zážitek, ať už pozitivní nebo negativní. V Posluchově něčeho podobného využívají. Děti zde mají možnost, pokud odvedou nějakou práci, za odměnu být s koňmi, povozit se na nich. Člověk si může říct, hm..no a? Ale musíme si uvědomit, že většina dětí, které tento ranč navštěvují, jsou děti z dětských domovů, s dysfunkčních rodin a podobně. Nemají, resp. nemusí mít zažité tyto postupy práce -> zábava. A tady na ranči jsou tomu učeni. Mimo to se děti vedle takových velkých zvířat nebývale zklidní. Přece jen čtvrt tunový kůň je mnohem větší ``autorita´´ než sebelepší vychovatel.
Takže ačkoliv koně jako takové asi nikdy mít rád nebudu, cítil jsem se vedle těch zvířat strašně malý a dokážu si představit, jak se vedle nich cítí děti. Nemůžu popřít terapeutický (teď nemyslím jen hipporehabilitaci) vliv koně na dítě a myslím, že tohle je cesta, jakou děti vychovat a obohatit. Každopádně, ačkoliv byl workshop zajímavý a zkušenosti, které jsem tam získal neocenitelné, určitě se práci kolem koní věnovat asi nikdy nebudu.