Úvahy /

Jak pracovat s dětmi a mladistvými pod vlivem drog

Seminář "Jak pracovat s dětmi a mladistvými pod vlivem drog" se uskutečnil 12.4.2012 pod vedením lektora Martina Procházky, terapeuta a sociálního pracovníka působícího v komunitním centru Cheiron v Táboře. Už od počátku bylo zřejmé, že pan Procházka má s drogovou prevencí bohaté zkušenosti a dozvíme se tedy opravdu poznatky z praxe.
Tento workshop byl především zaměřený na vedení primární prevence na ZŠ. Neodnesli jsme si tedy žádné poznatky, jak pracovat s lidmi, kteří již drogové závislosti propadli (jednak zřejmě neexistuje žádný univerzální návod pro práci s takovými lidmi, a nakonec pokud se setkám u svých žáků s drogovou závislostí, určitě to nebudu řešit sama, ale ve spolupráci s odborníky, tudíž podle mého jsem se to podstatné v semináři dozvěděla). Pan lektor nás podněcoval k hledání odpovědí na spoustu otázek týkajících se závislosti, společně jsme nad nimi diskutovali nebo si alespoň sami pro sebe utvářeli názor.
Nejdříve jsme se zamýšleli nad tím, co vede mladého člověka k tomu, že začne brát drogy. Může to být špatné rodinné zázemí, nepochopení ostatními lidmi, snaha zapadnout do party nebo jen nuda a potřeba experimentovat. V každém případě drogy volí člověk, který chce uniknout před nepříjemnou realitou, před svými pocity, před sebou samým. Důležité je také uvědomit si, že přestože se pro drogu rozhodnu svobodně, jejím užitím svou osobní svobodu ztrácím, protože droga ovlivňuje mou realitu a přestávám jednat sám za sebe.
Z celého workshopu mě nejvíce zaujala myšlenka, že každý z nás má nějakou závislost, každý z nás utíká. Únikem může být i tabulka čokolády nebo odpolední čaj. Jsou úniky škodlivé a méně škodlivé, problém ale zůstává pořád nevyřešený. Proto abych mohla pomáhat ostatním lidem musím nejprve poznat sama sebe, znát odpověď na otázky Kdo jsem? Znám své stíny? Je moje realita totožná s realitou okolí? Proč mám potřebu úniku?
Souhlasím také s myšlenkou, že v současném světě nás spousta věcí odvádí od nás samých. Je užitečné v rámci prevence na ZŠ dát dětem za úkol týden vydržet bez počítače (počítačových her, facebooku atp.), bez mobilního telefonu, televize a bez hudby. Vznikne tak prostor na konfrontaci se sebou samým. Zajímavá je myšlenka, že i hudba může být drogou, odvádí nás od našich vlastních pocitů, své pocity přizpůsobujeme náladě hudby.
Přínosná byla také druhá část workshopu, kdy bylo úkolem ve skupinách vymyslet program či plán, který by pomohl zbavit mladistvého ve věku 14 až 18 let jeho závislosti. Celkově jsem si odnesla spoustu podnětů, které mohu využít jak při práci na sobě, tak i při své práci na ZŠ.