Řízení základní školy, postřehy ředitele

Nejvíce ze všech workshopů, které jsem během zimního semestru absolvovala, mě zaujal workshop o projektovém vyučování na prvním stupni základní školy. Učitel, který nám o projektovém vyučování přednášel, s ním má sám bohaté osobní zkušenosti. Blíže nám popsal projekt Námořníci, který praktikoval se třeťáky. Donesl i mnohé rekvizity, které v průběhu projektu používal. Do projektu promítl všechny předměty, češtinou počínaje, přes vlastivědu, přírodovědu a další předměty, matematikou konče. Dozvěděli jsme se, že projekty na prvním stupni základní školy obvykle trvají zhruba tři týdny. Tyto tři týdny nelze v žádném případě považovat za zdržení v probírání učiva, jak se může mnoho laiků domnívat, jde o také o výuku, pouze zábavnou formou. Při projektu jsou žáci rozděleni do několika skupin a ty mezi sebou soutěží a na konci daného projektu je vyhlášena vítězná skupina, přičemž body jsou přidělovány (i ubírány) průběžně, každý den. Ubírání bodů musí přitom probíhat s rozvahou, aby nehrozilo, že některá skupina bude v mínusu. Z toho důvodu musí být také skupiny zhruba přibližně stejně schopné. Na jednu stranu bychom měli děti sestavit podle jejich vzájemných sympatií, tedy nesdružovat do jedné skupiny děti, které se vzájemně nemají příliš v oblibě, ale i podle jejich schopností, tedy aby v každé skupině byli ty šikovnější i méně šikovné děti. Kdyby některá skupina výrazně zaostávala za jinými, mohlo by to na její členy působit demotivačně. V opačném případě by dětem z výrazně nadprůměrné skupiny mohlo nepřiměřeně narůst sebevědomí a to se projevit pohrdavým přístupem k ostatním skupinám. Děti začínají projekt se stejnými hodnostmi a postupně se mohou dostávat (a dostávají) na vyšší pozice, na kterých mají větší pravomoci, ale i povinnosti a zodpovědnost. K odebírání hodností by mělo docházet pouze vzácně, protože to je pro dítě velmi deprimující, když je degradováno na nižší pozici.
Dříve bych si nedokázala představit, jak je možné do jediného projektu zapojit úplně všechny předměty. Pan učitel nás však přesvědčil, že to není nijak náročné a že je dokonce možné do projektu zapojit momentálně probírané učivo z jednotlivých předmětů. V první části workshopu nám tedy pan učitel popisoval zásady práce s dětmi během projektového vyučování a seznámil nás i s jednotlivými projekty, které už realizoval. Druhá část workshopu spočívala v naší vlastní invenci. Nejprve jsme dostali za úkol vypracovat pouze dílčí úkol v rámci daného projektu „Po stopách sněžného muže“. Každá ze skupin si s tím poradila po svém, nicméně výsledky všech skupin by se daly v projektu použít. Náročnější byl druhý úkol, který nám byl svěřen, a sice navrhnout svůj vlastní projekt. Zjistili jsme najednou, že témat na projektové vyučování je nepřeberné množství. Lze zpracovat výlet do vesmíru, zoologickou zahradu, již zmiňovanou polární výpravu, starý Egypt i vojenskou nemocnici. Jsem přesvědčena, že kdybych studovala učitelství pro 1. stupeň, plánovala bych jistě některý z projektů uplatnit i v praxi.