Úvahy /

Desatero učitele

Březnový workshop mi od začátku nastiňoval mnoho otázek. Jedna z nich byla, zda bude pro mě jako pro studentku výtvarného oboru přínosný. Dozvím se snad jak vyzrát na plnou třídu velmi živých dětí? Hned na začátku mě překvapil vstup dvou pedagožek do třídy. Nastalo hrobové ticho, všichni jsme očekávali, co se bude dít. Stáli jsme tam nastoupení jako na základní škole, když zazvoní na hodinu. A já si řekla: „Jsem vůbec na vysoké škole?“ Jako bych se vrátila o deset let zpět.. A to bylo možná dobře! O to více jsem se dokázala vcítit do dětí tohoto věku, na něž mám rady, které jsem během této přednášky dostala, aplikovat. Workshop mohl začít…
Přednáška byla přehledná a jasná. Její průběh narušoval jen předem nastrčený student. Svým neustálým vyrušováním dával pedagožkám možnost nám názorně ukázat jak se v dané situaci zachovat. Není lepší rady než ji ukázat na názorném příkladu v praxi, že?
Dalo by se čekat, že dostaneme deset přesně daných pravidel černé na bílém. Ale k čemu by mi byly? Dle mého názoru k ničemu. Jak jsem během workshopu pochopila, nejde o jakýsi seznam rad, kterými se řídit, ale jde hlavně o přístup- přístup k dětem. Každé dítě je jiné, a tudíž k němu musíme přistupovat individuálně. Zdá se to nemožné? Myslím, že ne. Jen je potřeba najít si k žákovi tu správnou cestu, kterou se nám snažily paní učitelky ukázat. Od koho už můžeme dostat lepší radu než od profesionálek se čtyřicetiletou praxí?
Jednat s dětmi jako rovný s rovným a přesto se řídit zavedenými pravidly, je nejlepší cesta pro vytvoření příjemného prostředí pro výuku. Jednou z častých chyb učitelů je rozkazovací tón směrem k žákům např.: „Napište si cvičení, úkol, apod.“ Komu by se pak chtělo? Není lepší říct: „Společně si vypracujeme cvičení.“ Další radou je nechat se děti svobodně rozhodnout, dát jim možnost volby např.: „Které cvičení si dnes vypracujeme?“ Děti budou mít pocit svobody, která prospívá dobrému pracovnímu prostředí. Dalším aspektem je nonverbální komunikace. Nevěřila bych, že je tak důležitá a hlavně efektivně využívaná v pedagogické praxi. Pomocí signálů, posunků a mimiky obličeje lze dosáhnout výrazného výsledku…
Jak ty na mě, tak já na tebe. Co je na tom pravdy? Úplně vše, žáci na nás reagují přesně tak, jak mi jim umožňujeme. Budeme-li se k nim chovat kamarádsky a zároveň jim budeme autoritou, získáme tak jejich důvěru. Nedílnou součástí dobrého učitele je schopnost být velkorysý ale zároveň spravedlivý.
Na závěr musím říct, že workshop splnil to, co jsem od něj očekávala. Přesně mi objasnil jak zvládnout třídu i jednotlivce. Zatím nemám tu možnost vyzkoušet tyto rady v praxi, ale pevně věřím tomu, že jednou, až se vrhnu do školního kolotoče, vytáhnu tyto rady ze šuplíku a budu je moci zdařile aplikovat. I když vím, že se zdají tak snadné a obyčejné, avšak jen opravdový pedagog se jimi dokáže řídit a hlavně vést spokojenou třídu. A to už je běh na dlouhou trať. Tak nazout tretry a vzhůru na ni!