Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Osobnostní rozvoj jedince z rodového pohledu celku

seznam všech úvah

Osobnostní rozvoj jedince z rodového pohledu celku

Tato víkendová akce mi opět potvrdila pravidlo, které jsme si se sestrou odvodily už před lety, že:" Neplánované akce bývají ty nejlepší".
Zpočátku jsem změnu programu brala hodně rozpačitě a trochu s nedůvěrou jsem pozorovala své okolí, protože téma víkendovky ( Rodinné konstelace) mne překvapilo. Ne, že bych o nich nikdy neslyšela, ale nikdy jsem se jimi nezabývala do té míry, že bych věděla, co mne čeká. Čekala jsem spíše nějaké obecné vyvozování zákonitostí podle povah nebo psychologické debaty, že bude víkend tak akční a nabitý emocemi, by mne ani ve snu nenapadlo. Opravdu jsem obdivovala odvahu, že se někdo zvedl a šel dělat doprostřed někoho jiného, ale ne jako herec s naučenou rolí, ale že vstoupí do pozice nějakého člena rodiny, až do jeho pocitů, názorů, nedořešených vztahů, dosud nevyřčených vět, křivd, ublížení...
Člověk, který se na scénu konstelací dívá zvenčí nejprve nechápe, potom usilovně přemýšlí a nakonec to úplně vzdá a jen se účastní a sleduje, co se děje a co nám tato situace chce sdělit. Odvíjely se zde různé příběhy. Některé plynuly hladce, jiné odkrývaly opravdu složité vztahy a nedořešené situace...
Po nějakém čase jsem začala jinak vnímat i lektora, který situaci řídil. Nakonec jsem musela uznat, že má vše pod kontrolou, opravdu vnímal a citlivě usměrňoval jednotlivé scény. Sledoval a v případě, že situace začínala být dost vypjatá a osobu, pro kterou se konstelace dělala, by další setrvání v příběhu už hodně bolelo a nic by se víc nedořešilo, tak v tomto okamžiku scénu přerušil s tím, že teď ten človíček potřebuje čas uvědomit si a zpracovat v sobě to, co vyplulo na povrch.
Jelikož jsem v základu technický typ, tak jsem zpočátku stále přemýšlela, jak ti lidé vědí, co mají říkat, kam si mají ve scéně stoupnout.
V průběhu semináře jsem také přijala žádost: " Budeš mi dělat mámu?". S obavami jsem se zvedla ze židle, protože nejsem herec, tak jsem netušila, co předvedu.
Situace mne opět překvapila. Se souhlasem "Ano" člověk vypíná sebe a už jen vnímá pocity, kam ho to táhne, u koho je mu dobře, kde se cítí nepříjemně...
Tohle všechno ještě šlo, protože to bylo o někom jiném. Nemohla jsem posoudit, co se blíží pravdě nebo zda je to hodně mimo...
Vrcholem pro mne byl okamžik, kdy se dělala konstelace mé rodiny a přede mnou se jako na divadelní scéně objevovali mí blízcí, se svým typickým chováním a povahou. Zajímavé pro mne byly pocity těchto členů rodiny, které mi postupně dokreslovaly , proč se tak chovají i vzájemná pozice, kterou si osoby v této konstelaci vybraly, hodně prozradila, jak to u nás chodí, kde si myslí, že je jejich místo, s kým by chtěly mít bližší vztah a komu to vyhovuje tak, jak to je apod...

Akce typu Rodinné konstelace opravdu doporučuji zažít. Ale hlavně: nesnažte se pochopit - jen prožívejte a vnímejte. Nakonec nezapomeňte vystoupit z role a žijte naplno SVŮJ ŽIVOT!!! obohacený postřehy z konstelací.