Když jsem si tento workshop zapisovala, kladla jsem si otázku, co vlastně můžu od tohoto semináře očekávat? Zda se dozvím něco nového, co budu moct použít a aplikovat při své budoucí profesi. Tato akce byla pod vedením velmi zkušených lektorek, takže po absolvování tohoto dopoledního workshopu, jsem odcházela nad míru spokojená. Na otázky typu: Co dělat když přijde žák s postižením do běžné základní školy? Jak pracovat s třídou kde je dítě s určitým handicapem? Jaké úkoly a nároky musí učitel vynaložit při své práci, aby bylo dosaženo optimálního výsledku? Na tyto otázky jsem dostala skvělé odpovědi, které si myslím mi do budoucího povolání hodně pomohou. Samozřejmě si uvědomuji, že v případě příchodu žáka s postižením do běžné třídy to bude velmi náročné. Už jen to, jak žáci přijmou do svého kolektivu dítě, které má určitý handicap. Ovšem taková situace může kdykoliv nastat a já jako budoucí učitelka bych na to měla být připravena. Ovšem realita může být úplně někde jinde. Sama sobě si kladu otázku, jestli bych takovou situaci vůbec zvládla? To, že nám učitelé předají své zkušenosti a zážitky je skvělé, ale použít je v praxi, je alespoň pro mě velmi těžká představa. Jako správný učitel, se ode mne očekává, že danou situaci zvládnou s přehledem, ale co když ne? Co když se objeví problém, který nebudu schopna sama řešit? Když si představím, že do roku 2017/2018 by měly být zrušeny základní školy praktické a tudíž děti s lehkým mentálním postižením a děti, které nezvládají nároky běžné základní školy, by měly být integrovány do běžných základních škol, tak si kladu otázku, jak taková hodina může vůbec vypadat?
Myslím si, že je to úplný nesmysl, protože na tom budou ztratné nejenom ,,normální,, děti, ale i děti, které mají určitý handicap. Učitel bude mít více práce, protože bude muset, přizpůsobit hodinu tak, aby vyhovovala všem a aby bylo dosaženo určitého cíle. Myslím si, že tohle akorát povede ke snížení schopností a dovedností těch žáků. Samozřejmě se to odvíjí také od toho, kolik těch žáků s určitým problémem v té třídě bude. Pokud to bude jen jeden, tak si myslím, že se to dá ještě zvládnout. Ale co, když mi do jedné třídy najednou přijde pět dětí naráz, které mají lehké mentální postižení? Jak může taková hodina vůbec vypadat? Je možné se zároveň věnovat těm dětem, které potřebují individuální pomoc a zároveň vysvětlovat látku ostatním dětem? Upřímně si to nedovedu vůbec představit.
Můj názor na celou situaci je takový, že by stát měl podporovat a zkvalitňovat znalosti žáků na základních školách. Ale takovým přístupem se dojde akorát ke zhoršení výuky a tím pádem i ke zhoršení znalostí žáků. Myslím si, že o děti s handicapem a určitými poruchami učení by se měli starat vyškolení a vystudovaní pedagogové, kteří vědí, co takoví děti potřebují, kteří vědí, jak s nimi pracovat a jak se k nim chovat. Na celou situaci mám takový pohled, že běžný učitel, který nemá s tímto zkušenosti, nemůže odvádět takovou kvalitní práci.
Na závěr bych chtěla říct, že jsem velice ráda, že jsem se mohla tohohle workshopu vůbec zúčastnit, neboť jsem se dozvěděla spoustu informací, které bych jen těžko sháněla.