Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Příprava kmenového učitele na příchod dítěte s postižením do běžné ZŠ

seznam všech úvah

Příprava kmenového učitele na příchod dítěte s postižením do běžné ZŠ

Musím říct, že na tento workshop jsem šla s hodně smíšenými pocity. Bude pro mě přínosný? Bude zajímavý? Dozvím se něco nového? Ještě než odpovím na tyto otázky, chtěla bych vyslovit velký dík a pochvalu paní lektorce, která byla úžasná… Dokázala se s námi o své nemalé zkušenosti podělit velmi záživnou formou. I když nejsem studentkou vyloženě učitelského oboru, problematika integrace mě zajímá a přihlásila jsem se také proto, že s lidmi s postižením se budu ve své profesi setkávat celý život.
Abych řekla pravdu, nedokážu si představit, jestli bych vůbec zvládla mít ve své třídě nějaké integrované dítě. A taky si nejsem jistá, jestli učitelé v našich školách jsou na tuto situaci připraveni. Tím samozřejmě nechci podceňovat schopnosti učitelů… Ale kolik studentů učitelsví se na vysoké škole setkalo se speciální pedagogikou? Kolik učitelů má nějaké vědomosti o různých typech postižení?
Mít v běžné třídě dítě s postižením vyžaduje velkou spolupráci učitele, školy, rodičů… A bohužel ne každý učitel je ochotný se ve volném čase dále vzdělávat a připravovat. Vždyť pro tuto situaci nejsou důležité jen poznatky ze speciální pedagogiky, ale co třeba psychologie? Jak připravit intaktní žáky na příchod dítěte s postižením? Jak zabránit například šikaně? Jak vysvětlit ostatním žákům, že toto dítě má například lepší známky za horší výkon než oni?
Diskuze o integarci žáků s postižením musí brát v úvahu i otázky komunikace mezi jedinci s postižením a bez postižení. Můžeme předpokládat určité komunikativní znevýhodnění postižených žáků, které může přinášet komunikativní problémy ve třídním kolektivu.
O tom, že je integrace aktuálním tématem, svědčí i časté odborné diskuze na stránkách pedagogických a psychologických časopisů.
Moc se mi líbí výrok profesora Matějčka: „Zásada integrace je jistě výbrná myšlenka, ale nemůže být zásadou nejvyšší a nutně musí být podřízena zásadě maximálního prospěchu dítěte. Tuto zásadu je třeba mít na mysli i při využívání možnosti zvýšeného normativu na vzdělávání žáka se speciálními edukativními potřebami v bežných třídách.“
Existence specálních škol je podlě mě neodmyslitelná. A problematika integrace by měla být neustále diskutovaným tématem. Každý odborník, který řeší integraci by si měl být vědom, že jsou rozhodnutí, která nejdou vzít zpět a být si vědom, že jedním rozhodnutím může udělat dobrou věc, ale také napáchat hodně škod.
Jedna z nejhorších věcí, co se může při začleňování stát, a bojím se, že se opravdu stává, je, když už tak životem zkoušené dítě, se musí setkat s dalším neúspěchem a po neúspěšné integraci se vracet zpět na speciální školu. Na sebevědomí mu to jistě nepřidá.