Úvahy /

Praktický průvodce waldorfskou pedagogikou - zážitkový seminář ve třídách Waldorfské školy Olomouc s odborným výkladem

Nad problematikou waldorfské školy jsem nikdy moc nepřemýšlela. Pod názvem Waldorfská pedagogika jsem si vždy představovala termín Škola hrou- děti si hrají, občas se něco naučí, vyrostou z nich silné osobnosti, v žádném případě však nemají znalosti jako děti z běžných škol.
Až letos jsem se do kontaktu s waldorfskou pedagogikou dostala a to tak, že mě oslovila jedna paní, jestli bych nedoučovala její dceru angličtinu. Na tom by nebylo nic zvláštního, už jsem doučovala spoustu dětí, jenže tentokrát je to opravdu jiné- Eliška chodí od 1. třídy do waldorfské školy. Maminka si přeje, aby se Eliška dostala na víceleté gymnázium. Hned při prvním rozhovoru mě upozornila, že Eliška dost pravděpodobně bude pozadu vůči svým vrstevníkům z běžných škol. To po pár hodinách musím potvrdit. Výuka jazyka na waldorfské škole probíhá audio – vizuální metodou – tedy Eliška má problémy s psaným projevem a docela šokující pro mě je, že se žáci střídavě učí měsíc angličtinu a další měsíc druhý jazyk (tedy němčinu nebo španělštinu).
Nyní bych se vrátila k samotnému workshopu. Obě lektorky se mi moc líbily, bylo vidět, že svou práci mají rády a o kvalitách této pedagogiky nepochybují. Ve škole na mě dýchala rodinná atmosféra.
Po workshopu jsem měla smíšené pocity. Svěřila bych své dítě do rukou waldorfských pedagogů nebo bych se raději rozhodla pro tradiční způsob výuky?
Všechny praktiky, o kterých učitelky mluvily, zněly docela zajímavě a logicky. Epochové sešity a zápisy na tabuli vytvořené učiteli, které jsem měla možnost vidět, byly úžasné, avšak jako bývalá skautská vedoucí a občasná učitelka mám představu, kolik času takový zápis do sešitu dětem může trvat. U rytmických cvičení jsme si užili spoustu legrace, leč podle mého názoru, je na takové kratochvíle čas v tělesné výchově a ne v běžném vyučování. Stejně tak malování akvarelem bylo fajn si vyzkoušet, jen bych takovéto aktivity přenechala učitelům výtvarné výchovy.
Přestože učitelky tvrdily, že žáci waldorfských škol jsou úspěšní jak při státních maturitách, tak u přijímacích řízení na střední a vysoké školy, moc tomu nevěřím. Jak může dítě, které stráví tolik času rytmickým cvičením, zapisováním do epochových sešitů, malováním nebo hraním na flétnu mít stejné znalosti jako dítě, které stráví všechny vyučovací hodiny učením, učivo má zpracované v učebnici a do sešitu už si dělá jen krátký zápis?
Z dětí na waldorfských školách mají vyrůst silné a zdravé osobnosti, jak se ale asi dítě z waldorfské školy cítí při setkávání se svými vrstevníky mimo školu? Ostatní děti umí dříve psát, číst, učí se dříve arabské číslice až později číslice římské,… Těch rozdílů je hlavně v prvních letech školní docházky tolik, že se pak děti mohou mezi svými kamarády z normálních škol cítit nepatřičně a izolovaně.
Po absolvování workshopu jsem na waldorfskou pedagogiku názor nezměnila. Pořád je to pro mě Škola hrou. Myslím si však, že zábavnou formu učení jde praktikovat i v normální škole a jak je určitě možné narazit na špatného pedagoga na waldorfské škole, tak stejně tak můžeme potkat i dobrého učitele – psychologa na běžné škole.