Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Dramapedagogické postupy pří výuce cizích jazyků

seznam všech úvah

Dramapedagogické postupy při výuce cizích jazyků

Když jsem slyšela pojem „dramapedagogický postup“, představila jsem si formu pedagogického vedení výuky pomocí divadla nebo scének, jak je znám ze základní a střední školy – nucené, toporné scénky, pro nás tehdy v lepším případě převyprávěné z učebnice. Trapné situace, kdy si člověk nemohl vzpomenout na slovíčka, a tak stvořil větu naprosto holou, k tomu přidal nějakou gestikulaci, rychle, jen aby už to měl za sebou.
Na tomto kurzu a také na některých předcházejících, které jsem již absolvovala, jsem ale zjistila, že jde o využití jakékoliv pohybové, mimické, verbální i neverbální techniky, která má sloužit ve výuce cizích jazyků k jakémusi přirozenému vnímání a nácviku daného jazyka. K uvolnění, zapojení emocí a fantazie. Díky přirozené touze člověka, a zejména dítěte, sdělit své emoce, vyjádřit svůj názor, se učí z vět holých činit postupně věty rozvité, jsou přidávány další a další slovíčka a to vše bez nutnosti je „biflovat“ zpaměti. Dramapedagogické postupy umožňují studentům nenucený způsob učení se jazyku.

Velmi si vážím šíření těchto stále ještě netradičních metod výuky, neboť i já jsem zastáncem Amosovy myšlenky Schola ludus - Škola hrou. Myslím, že učení jazyků a v podstatě i jiných oborů, by mělo být přirozeným, nenuceným a líbivým procesem. Bohužel si ale stále ještě mnoho vyučujících a tedy i jejich žáků nese z minulých let předsudek, že učení je prostě nutnost a bavit nás nemusí. Zejména u dětí jde tento způsob myšlení proti jejich přirozenosti. Podívejme se na malé batole, které se raduje z každého nového krůčku, z každé nově objevené a důkladně prozkoumané věci. Vždyť i toto je učení.

A právě výuka jazyků se na toto učení batolete dá úžasně aplikovat. I batole se učí poprvé mluvit. A my ho v tom podporujeme, tleskáme rukama, povídáme říkanky, zpíváme písničky, tančíme a úsměvem ho motivujeme k povídání a dalším činnostem. Provádíme dramapedagogické postupy. Naprosto přirozeně a nenuceně.

Myslím, že pokud si toto vyučující uvědomí, má půl cesty k dokonalému kantorovi, který má plnou třídu spokojených žáků, za sebou. Druhou část cesty je naučit se cíleně vézt toho kterého žáka. A právě k tomu nám mohl kurs lektorek Folprechtové a Bučkové být velmi nápomocen. Ve své výuce jsem tyto metody již aplikovala, proto jsem velmi uvítala další hry a materiály do mé sbírky. Ocenila jsem i kompletně sestavené materiály, které se v podstatě ihned dají použít ve výuce, a které nám lektorky daly k dispozici. Pro mě osobně byl ale tento seminář především motivací jít v tomto směru dál i s vědomím, že cesta to bude trnitá.