Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Vnitřní a vnější motivace, tresty a odměny, jejich rizika a co namísto nich

seznam všech úvah

Vnitřní a vnější motivace, tresty a odměny, jejich rizika a co namísto nich

Motivace , odměny a tresty – toť jedno velké téma, řekla bych téměř nevyčerpatelné a to nás provázelo celý víkend na worshopu ve Sluňákově. Přijeli jsme v sobotu ráno a v neděli odpoledne jsme odjížděli domů s plnou hlavou nevyřčených otázek, na které si již budme muset najít odpovědi sami. Což nás na jednu stranu velmi mrzelo, ale zároveň nás to i nadále bude nutit přemýšlet. Co v tomto ohledu ještě zlepšit, napravit nebo změnit.
Odměny a tresty nás provází celým životem. Osobně se nás dotýkají, už jako malých dětí, kdy nás rodiče trestají za různé drobné prohřešky a my jsme zmatení, zklamaní, prožíváme zlost, křivdu a někdy dokonce i nenávist vůči rodičům.
Později když jsme dospívali a byli v rizikovém období puberty, tak jsme řešili otázky nespravedlivých trestů, zákazů a příkazů našich rodičů. A říkali si v duchu, nás snad adoptovali nebo proč se tak s nám rodiče chovají? A dávali si závazky, že my se takhle nikdy chovat nebudeme. A v neposlední řadě, když jsme se konečně stali rodiči my sami, bojujeme s vrozenými návyky výchovy od našich rodičů a některé prohřešky bohužel zase opakujeme a nevíme, jak se jich zbavit. Ale stále přemýšlíme a většinu lidí opravdu zajímá, jak správně odměňovat a trestat. A tento víkend jsem se konečně dozvěděla jak na to. Netrestat a neodměňovat!
Na kurzu jsem se dozvěděla mnoho zajímavého a nového například, že nemáme trestat, ale máme klást důraz na přirozený nebo logický důsledek. A že tresty mají mnohá rizika, předně účelové chování potrestaných, výměnný obchod – pokud snesu trest, tak si vlastně můžu dělat co chci. Stupňuje se i špatné chování, tresty učí snášet tresty a ne slušnému chování a hlavně učí jak se vyhnout trestu. Všechno je to pravda, ale nikdy mě nenapadlo podívat se na věc jinýma očima.
Každopádně kurz Vnitřní a vnější motivace, odměny a tresty mě v mnohém pomohl a hodně toho vyjasnil. Jedna z nejdůležitějších myšlenek byla, že se k dětem chováme jako k sobě rovným a nečiníme jim to, co bychom nechtěli, aby se činilo nám.
Z pozice učitelky na základní škole jsem velice vděčná za moudré rady lektorek, určitě si je vezmu k srdci a v budoucnosti prakticky využiji. Jen nevím, zda budu schopna přesvědčit i své kolegy na základní škole, protože informace, které jsme se dozvěděli, byly opravdu inovativní, moderní a myslím, že české školství na něco takového ještě není připraveno. První den kurzu jsme byli spíše v opozici a se zkušenými lektorkami se přeli, nesouhlasili, dalo by se říci téměř bojovali, ale nakonec jim všichni stoprocentně uvěřili.
Velká škoda je, že se podobný kurz neabsolvuje povinně v rámci studia na pedagogické fakultě už v prvním ročníku.