Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Příprava kmenového učitele na příchod dítěte s postižením do běžné ZŠ

seznam všech úvah

Příprava kmenového učitele na příchod dítěte s postižením do běžné ZŠ

Ze začátku jsem vůbec nevěděla, co přesně mám od daného workshopu očekávat. Nakonec musím uznat a říci, že se mi tento workshop velmi líbil a zaujal mě svým novým pohledem na věc postižených dětí. Přednášející byla starší paní s velkou a dlouholetou praxí v oboru s postiženými dětmi. Což bylo velmi dobře znát z jejího výkladu a povídání, které bylo často doprovázeno nejrůznějšími zkušenostmi, zážitky. Co mě na semináři ovšem už nejvíce překvapilo, byla otázka. Jaké postižení bychom si vybraly pro své dítě? Toto postižení by dítě mělo mít od narození. Měli jsme na výběr ze sluchového, zrakového, mentálního a tělesného postižení. Na rozmyšlení jsme měli jen několik málo minut. Rozmyslela jsem se za chvíli. Stejně jako většina jsem se rozhodla pro sluchové postižení. Na druhém místě bylo zrakové, třetím tělesné. Mentální postižení si nevybral nikdo. Když jsem se ale po semináři zamyslela znovu nad touto otázkou. Už jsem si nebyla jistá svou předchozí odpovědí. A tak jsem si položila má to opravdu dítě se sluchovým postižením jednodušší než se zrakovým nebo tělesným. Když byla poprvé položena tato otázka, tak jsem si řekla, že sluchově postižený člověk se může naučit znakovou řeč, nebo odezírat. Takže jeho komunikace s ostatními je možná a v životě nebude na něj nahlíženo jako na postiženého. Ale vůbec už mě nenapadlo, jaké je to předtím než se tuto znakovou řeč dítě naučí. Jako každý člověk si musí projít vývojem z novorozence, přes kojence, batole, adolescenta až v dospělého člověka. Ale jak to má takové neslyšící novorozeně? Neslyšící dítě vnímá většinu věcí jen očima, takže pokud se mu maminka na chvíli vzdálí z jeho zorného pole, dítě už dál neví, že matka neodešla z pokoje, ale že jen něco uklízí. To naopak dítě zrakově postižené matku sice nevidí, ale vnímá jí dále a může ji cítit pohmatem. Vím, že každé postižení má své specifika, kdy se více, či méně vzdaluje od normálu. Takže už by pro mě nebylo tak jednoduché se pro jedno postižení rozhodnout. Ale určitě bych si nezvolila mentální postižení pro své dítě.
Velmi obdivuji všechny rodiče, kteří se rozhodli nechat si své dítě s jakýmkoliv postižením. Neboť takové dítě potřebuje mnohem větší pozornost, trpělivost, oddanost a péči než dítě zdravé. Není to věc vůbec jednoduché rozhodnutí, neboť se váš život od základů změní. Ale myslím, že každé dítě si zaslouží pravou rodičovskou péči a lásku, neboť tu jim žádný ústav nikdy nenahradit nemůže.