Úvahy /

Rizika slovního hodnocení

Workshop Rizika slovního hodnocení ze dne 25. října byl především zaměřen pro nás – jakožto pro budoucí učitele, kteří se budeme podílet na výchově a vzdělání žáků, ovšem domnívám se, že přínosný byl pro nás nejen jako pro učitele, ale také jako pro budoucí rodiče. Současná legislativa nabízí školám na výběr mezi klasickým známkováním a slovním hodnocením. Slovní hodnocení je ale podle mého názoru velice důležitou součástí školního vzdělávání. Jako jeho hlavní přednost vnímám objektivitu a také konkrétnost. Na některých školách se slovní hodnocení používá pouze jednou – dvakrát ročně na vysvědčení, ale i tak je důležité znát jeho zásady a rizika. Slovní hodnocení je svým způsobem i „odpočinek“ od známek, je to jisté přesnější a adresné sdělení žákovi a rodičům o tom, co se naučil, v čem se zlepšil, o jeho výsledcích a pokrocích, také o porovnání současného výkonu s předchozím zvládnutím učiva a o jisté budoucí motivaci. Jedním z největších rizik je tzv. nálepkování neboli škatulkování žáků. Hodnocení se musí týkat a vypovídat o učivu, výsledcích a celém průběhu učení žáka. Neměla by být hodnocena osobnost žáka, ani jeho vlastnosti. Zásadou je, aby slovní hodnocení bylo psáno popisným jazykem, to znamená pouze tím, co na vlastní oči vidíme. Tedy to, co dítě dělá, nikoli jaké je samotné. Jako budoucí učitelé se tímto vyhneme nálepkám (ať už pozitivním nebo negativním), které mohou mít na žáky i velice špatné dopady. Uvádím například negativní nálepku: „Jsi lajdák.“ Pokud budeme dítěti neustále opakovat, že je lajdák, že je líné, nepořádné, že se nesoustředí, nepřipravuje se na hodinu a tak dále, je pravděpodobné, že líné a nepořádné bude, a že se soustředit a připravovat na hodinu zkrátka nebude. Takové negativní nálepky se pak žák bude těžko v budoucnu zbavovat. Na druhou stranu i pozitivní nálepky jako např. „Jsi jedničkář/ jsi premiant třídy“, jistým způsobem dítě svazují a brání vlastní seberealizaci. Dalším rizikem slovního hodnocení, se kterým se můžeme setkat, je srovnávání s ostatními žáky ve třídě, což může snižovat jejich motivaci a sebedůvěru. Slovní hodnocení by se mělo týkat pouze jednoho daného žáka, nemělo by se objevovat srovnání se zbytkem třídy. Například „Jsi nejlepší počtář z celé třídy. V angličtině patříš k průměrným žákům. Tvůj test byl nejhorší z celé třídy, atd.“ Několikrát během úžasného výkladu paní PhDr. Jany Nováčkové, CSc. jsem musela uznat, že by workshop byl vhodný i pro (mnohé) rodiče. Děkuji za něj a těším se na další přínosné workshopy.