Příprava kmenového učitele na příchod dítěte s postižením do běžné ZŠ

Poslední dobou se hojně diskutuje o zrušení speciálních a praktických škol. Tento způsob uvažování, dle mého názoru, lze považovat za scestný a v případě aplikací těchto úvah, bude mít negativní následky. Primární problém rušení těchto institucí je v problematice financování, ze strany státu. Obrovské finanční prostředky jsou vynaloženy na projekty, které jsou kontroverzí, jejich výsledky jsou mizivé, mnohdy negativní. Hospodaření státu a jeho vyhlídky nejsou vůbec optimistické a ti, kteří jsou za tyto tragické chyby zodpovědní, se snaží likvidovat organizace, instituce a i společensky uznávané paradigma ohledně speciálních a praktických škol. Je celá řada fyzických a psychických znevýhodnění, které jedinci získávají v průběhu života, nebo je mají dané od narození. Přesto jsou schopni vykonávat mnohé úkony, které v běžném životě potřebují. K tomu aby jejich život byl prožit kvalitně a s dobrým pocitem, jak pro ně, tak i okolí, potřeba individuální výchova, výcvik a jiné metody, které nejsou schopny klasické vzdělávací instituce s frontálním typem výuky poskytnout. Nebo je to snad v silách klasických základních škol?
Pomocná asistence v běžných školách je jistě dobrá, ovšem na stranu druhou, mnohdy jedinci, kteří takového asistenta mají, jsou terčem posměchu nebo předsudků ze strany spolužáku a okolí. Což je ale otázka spíše výchovy k toleranci a porozumění ze strany okolí a společnosti samé. Nebrala bych přítomnost asistenta ve vyučovací hodině jako nějaké odlehčení výuky studenta, jenž asistenci potřebuje, dané úkoly musí zvládnout po stránce mozkové činnosti sám, například pokud má problémy vlivem obrny s psaním, či trpí nějakou poruchou percepce vnímaní atd. V historii je celá řada jedinců, jež jsou odkázaní na péči a pomoc jiných a přitom dokázali udělat ohromné vědecké objevy. Podívejme se ale na to čistě z hlediska citu a humanity. Nemusí daný jedinec zrovna získat Nobelovu cenu za vědu. Není mnohdy lepší, že je jedinec a jeho rodina šťastná?
Pokud dojde ke zrušení speciálních a praktických škol, klasické školy budou zahlceny nároky na jednotlivé studenty, rodiče budou atakovat školy za jejich neflexibilitu, neschopnost vytváření individuálního plánů, školy budou přetěžovat své pedagogy množstvím školení a nových informací k dané problematice, což je bude stát problémy v osobním životě, na úkor času, školství tak vynaloží další finanční prostředky, ve finále se ale v platu učitele nikterak neprojeví. Vznikne chaos. Může také dojít k neuhlídání jednotlivých kolektivů, hlavně jejich chování k jedincům, jež mají specifické potřeby. Je to opravdu ta správná cesta, kterou se máme dát? Je to rozumné řešení? Kolem tohoto tématu je ještě spousta nezodpovězených otázek a nepřeberné množství ale. Je naše školství na tak radikální změnu připraveno?