Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Učitel a teenageři: Jak s úsměvem vydržet ve třídě a školství

seznam všech úvah

ÚVAHA: Učitel a teenageři: jak s úsměvem vydržet ve třídě a školství

Už odmala chci být učitelkou, jak jinak než dobrou. Ale otázkou je, jak toho v dnešní době docílit? Téměř denně se setkáváme s tím, že si žáci točí učitelé na telefon a poté jsou tato videa dostupná ke zhlédnutí na internetu, učitelé jsou žáky šikanováni, vystavováni psychickému nátlaku, mnohdy musí čelit spoustě sprostých výrazů, která jsou pokřikována na učitelovu osobu, ale bohužel se dnes již setkáváme také s fyzickými útoky žáků na kantory, což už je obzvláště závažná problematika. Mezi nejdůležitější znaky, jimiž by měl správný učitel disponovat, patří autorita. Teorii známe ze školy dobře, a protože praktické rady jsou mnohdy užitečnější, navštívila jsem tento workshop pod vedením paní Mgr. Eibenové, která musela bohužel zvládnout několikahodinový výklad sama, neboť její kolegyně onemocněla.

Hned na samotném začátku nás paní Mgr. Eibenová přesvědčila, a také názorně předvedla, jak důležitý je první vstup nového učitele do třídy. Důležitou roli zde hraje každé gesto, výraz, prostředky neverbální komunikace, postoj a v neposlední řadě také chůze. Učitel by měl do třídy vcházet pomalu a přitom si například prohlížet žáky, aby se stihli uklidnit a zkoncentrovat na začátek hodiny. Dále gestem naznačit vztyk a teprve až stojí všichni žáci ukázněně, následuje pozdrav. Nejen za slovní pokyn k posazení, ale i za spoustu jiných požadavků je dobré použít výraz ,,prosím“, čímž učitel budí větší respekt a také si tímto klade větší odstup od žáků. Dále je rovněž nasnadě zavedení určitého rituálu například při pozdravu. Na tomto čtvrtečním setkání jsme byli kupříkladu vyzváni, abychom po pozdravu ,,Dobrý den“ odpověděli „Dobrý den, celý den“ a usmívali se při tom. Tímto způsobem učitel nepřímo naznačí žákům, že on je ten, kdo bude klást požadavky.

Celý výklad byl zpestřován figurantem, jenž zastupoval roli hyperaktivního žáka. Svého úkolu se zhostil opravdu náležitě. Neustále se vrtěl, vykřikoval, cvakal s propiskou, což rušilo všechny posluchače, a tak když jsme se posléze dozvěděli, že takových dětí je většinou ve třídě až pět, uvědomili jsme si, v jak těžké pozici se učitel mnohdy ocitá. Tyto děti samozřejmě vyžadují individuální přístup a je nutné, aby učitel přesně věděl, jak s těmito dětmi pracovat. Bylo velmi přínosné vidět, jakým způsobem právě paní Mgr. Eibenová usměrňovala chování našeho figuranta. Dobré je mít hyperaktivní děti takzvaně při ruce a při jednání s nimi je zapotřebí mluvit klidně a neměl by chybět oční kontakt. Zklidnění žáka může být také podpořeno pozvolným položením učitelovy ruky na rameno dítěte. Kantorův křik a rozzlobenost by dítě ještě více rozrušila a mohlo by se dostat do afektu, v němž je komunikace s dítětem téměř nemožná. Dobrou metodou pro uklidnění hyperaktivního jedince je malování kruhů směrem do středu od největšího po nejmenší.

Další rady se týkali například omluvenek a potřebné obezřetnosti spojené s nimi, dále nutnosti učitele zapisovat si téměř vše a mít tak potřebnou dokumentaci různých událostí a zazněla zde také rada vyvarovat se psaní jednoslovných poznámek typu ,,vykřikuje“, ,,neposlouchá“ atd. Je vždy nutné přesně specifikovat danou situaci, která nastala. Důležitou motivací pro žáky stále zůstává pochvala, a proto by s ní měl učitel obdarovat každého svého žáka, byť v jeho předmětu zrovna nevyniká. Důvod pro pochvalu se vždy nějaký najde a je neuvěřitelné, jak dokáže žákům dodat chuť do dalšího snažení.

Je nezbytné si uvědomit, že žáci od učitele očekávají řád a autoritu, nechtějí jej v roli kamaráda. Důslednost, spravedlivost a umění učit dokáží děti dobře ocenit a to i v pozdějším věku. Jsem velmi ráda, že jsem měla tu možnost navštívit tento workshop, neboť jsem se dozvěděla spoustu užitečných a praktických rad, které nejsou v teorii mnohdy zahrnuty.