Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Emocionální zdraví dítěte a kampaň Celé Česko čte dětem

seznam všech úvah

Emocionální zdraví dítěte a kampaň Celé Česko čte dětem

Vybrala jsem si workshop „ Emocionální zdraví dítěte a kampaň Celé Česko čte dětem“, který předčil mé očekávání v dobrém slova smyslu. Tento workshop mi otevřel oči do nového světa, plného inspirací, chuti a ideje o blahodárném vlivu předčítání nejširšímu publiku prezentovat dál. Informace, které jsem dnes dostala chci uplatnit jak v mém životě, tak v práci, při komunikaci s rodiči, kteří se mnohdy ptají na rady. Jakož to učitelka v MŠ jsem s dětmi celý den a znám každé dítko velmi dobře. Proto je důležité, abych měla možnost sdělit rodičům, kolik mohou svým dětem dát, když se pravidelné předčítání stane doma samozřejmostí, když se stane rituálem. Pohádky čtu každý den, než děti ulehnou, ale málo kdy se stává, že by pohádka trvala 20 minut. Teď už to vím a pokusím se to dodržet „a ne déle“.
Jak už dnes zmínila paní Mgr. Eva Katrušáková, udělejte si na své děti čas, když Vás právě potřebují a žijte pro ně! V dnešní uspěchané době je to obzvlášť důležité, protože děti se nerodí „špatné, zlobivé, divné“. Děti se rodí jen do „špatné, divné a uspěchané doby“! Taky je nelze na život připravit, ale jen správně vést a držet nad nimi pevnou ruku a dopřát jim to nejdůležitější a to je RODINA- teplo, lásku, jídlo, rodiče, bezpečí, důvěru…
Nejdůležitější vlastnost, kterou dítě může od rodičů získat jsou „zdravé emoce“, které nám vykouzlí v dospělosti řadu jiných vlastností. Dětský mozek je jako houba, která saje vše, co kolem sebe má. Proto dávejme dětem správnou výchovu, občas je nechejme, jak se říká „ spadnout na zadek“, ať ví do jaké míry až můžou zajít. Ale pořád buďme jejich rodiči, ke kterým dítě vzhlíží a má v nich oporu!
Co mi zůstalo v paměti z dnešního skvělého odpoledne stráveného na tomto přínosném workshopu je věta paní Mgr. Katrušákové: „Jeden významný člověk řekl, že mezi dítětem a televizí, tabletem či počítačem je jakýsi skleněný cecík“. Měla naprostou pravdu, protože na začátku nového tisíciletí, kdy dětské zábavě kraluje odosobněný svět počítačů, internetu a televize, musíme začít pracovat na záchraně lidského prvku v komunikaci mezi rodiči a dětmi. Televize dítě neobejme, nepřitulí se, neodpoví na jeho dotazy.
Každý z nás si uvědomuje, že jde o moudrý a přirozený kontakt s dítětem, o neocenitelný vklad do malého člověka. Prohlubují se vzájemné vazby, roste důvěra v rodiče, dítě se cítí v bezpečí, důležité a milované. Rozšiřuje se jeho slovní zásoba, myšlenkové obzory, postupně získává pozitivní závislost na knize. Mě jako malé holce máma četla občas, když zrovna nebyla na zahradě, poli a nebo se nestarala o zvířata. Pocházím z malé vesnice, tak i mé dětství bylo naprosto jiné a myslím, že i krásnější, než mají některé dnešní „městské děti“. S jistotou však můžu říct, že výchova, kterou mi dali rodiče v dětství je nenahraditelná ničím na světe – prostě úžasné dětství a za to jim děkuji.
Co dodat na závěr?

„Bez ohledu na to, kolik máš práce, ta nejdůležitější věc, kterou můžeš učinit pro budoucnost svého dítěte, je, kromě projevů lásky, objímání, také každodenní hlasité čtení a radikální omezení televize."

Jim Trelease