Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Vnitřní a vnější motivace, tresty a odměny, jejich rizika a co namísto nich

seznam všech úvah

Vnitřní a vnější motivace, tresty a odměny, jejich rizika a co namísto nich

Motivace, odměny a tresty… Toť téma, které jsme řešili, hodnotili, srovnávali a možná většina z nás i nechápali – při pomyšlení na výchovu našich rodičů a učitelů, a na straně druhé z důvodu naši výchovy našich dětí a dětí, které nám byly svěřeny do výchovy z pedagogického hlediska – na víkendové akci Vnitřní a vnější motivace, tresty a odměny, jejich rizika a co namísto nich.
Odměnu považujeme za něco příjemného, co bychom nejraději dostávali co nejčastěji a máme z toho radost. Pro některé žáky jsou jistě dobrou odměnou i známky…ale, pro malé děti, „puberťáky“ a mnohdy i dospělé je nejdůležitější ocenění. Každý z nás ke svému životu ocenění nutně potřebujeme! V knize „Najděte si svého marťana“ pan Herman napsal: „Jsem přesvědčený, že pro udržení naší každodenní „ provozní kapacity“ potřebujeme pravidelný přísun ocenění ( pohlazení). Než žádné pohlazení, to raději hladit, hladit, hladit – a to až do úplného vyhlazení“. Je to usměvavé, ale velice pravdivé. Poděkováni, úsměv, oslovení, pohlazení … je ten nejjednodušší způsob odměny. Ale jak jsme se k našemu překvapení dověděli, chválit nelze cokoliv a kdykoliv. Pochvaly mohou mít i negativní účinky, např. návyk na pochvalu. Pochvala tím pádem není motivačním prostředkem, ale stává se cílem.
Jak ale někoho potrestat? Doby, kdy učitel před tabulí nervózně poklepával rákoskou, jsou ty tam. A změnily se nejen učitelovy pomůcky, ale i žáci, kteří do školních lavic každodenně přicházejí. Každé dítě má jinou povahu a pochází z jiného prostředí. Po tomto prožitém víkendu si myslím, že přístup k jednotlivým žákům je třeba hledat. Učitelé, ale i rodiče by měli děti motivovat - pro děti je v životě nejdůležitější hra, fantazie. Tak se někdy nechme ponořit do dětské fantazie a položme si otázku, proč se to dítě chová tak a druhé zase jinak. Děti přece kopírují své rodiče, učitele, protože jsou „mocní a silní“. Určují pravidla, zvyky, atmosféru … a to hraje v životě dětí důležitou roli. Že je to těžké??? Všechno co má nějakou hodnotu, je přece těžké…
Vždyť i T. G. Masaryk v polovině 19. století přednášel učitelům z praxe, že základním pravidlem pro učitele musí být vychovávat a ne trestat. A že trestem se nikdy nevychovalo, ani nevychová. Dokonce říkal, že bít dítě je v podstatě totéž jako bít sebe.
Na závěr bych chtěla váženým lektorkám poděkovat, že nám dokázali ukázat, jak děti správně motivovat, učit zodpovědnosti, že emoce a rozum nejdou dohromady, rozdíl mezi pochvalou a oceněním, prostě vše důležité a užitečné. A nakonec, když si nevíme s něčím rady, máme se zeptat děti….!