Úvahy /

Emocionální zdraví dítěte a kampaň Celé Česko čte dětem

„Smutně se dívající Červená Karkulka, znuděně sedící myslivec a ležící vlk, kteří vyčkávají, až si někdo přečte jejich příběh.“ I takto lze vystihnout dnešní pohled na čtení. Proč si v dnešní době děti nečtou? A především, proč si jejich rodiče nenajdou alespoň půl hodiny, dvacet, nebo deset minut, aby přečetli svému dítěti knihu? Proč je čtení pro děti tak důležité? Pocit, zamyslet se nad těmito otázkami, ve mně vzbudila účast na vynikajícím workshopu a po seznámení se s kampaní Celé Česko čte dětem.
Dnešní doba je velmi uspěchaná. Nikdo nemá na nic a nikoho čas, jsme přehlceni stále více a více informacemi a pomalu už neumíme rozeznat mezi dobrem a zlem. Proč tomu tak je? Podle mého názoru právě proto, že nečteme. Vždyť v pohádkách se dítě poprvé seznamuje a poznává, co je dobré a co je špatné. Díky nim se tvoří silné citové pouto s rodičem, nastává jedinečný čas, kdy je tu rodič jen pro dítě a především, u dítěte se rozvíjí znalosti, představivost, slovní zásoba a emoční náboj.
Myslím si, že když je člověk na střední škole a vztah ke knihám, literatuře a čtení do té doby nenalezl, tak už jej často nenalezne. Navíc na střední škole vás nutí učitelé do literatury, oceněné nejrůznějšími cenami a to zrovna pro „obyčejného“ člověka nemusí být to „pravé ořechové“. Proto by se nad otázkou čtení měli zamyslet hlavně rodiče malých dětí nebo budoucí rodiče. Kampaň Celé Česko čte dětem uvedlo: Tady se neříká: „Jdi a čti si“, ale: „Pojď, budu ti číst.“ Rodiče jsou ti, kteří by měli vytvořit dětem pěkné a radostné dětství. Radostné, klidné dětství, kdy děti dokážeme obklopit pocitem lásky, bezpečí a jistotou, je klíčem k jeho celému dalšímu úspěšnému životu. Proto by rodiče měli dítěti začít číst co nejdříve. I když malé dítě často nerozumí všem pojmům, tak to, že slyší hlas své matky nebo otce, mu dává pocit jistoty a bezpečí. Stačí začít pouhými obrázkovými knihami, nebo s knihami o pár větách a postupně přecházet ke knihám složitějším. Rodiče budou překvapeni a šťastni, když jejich dítě bude ve třech letech krásně mluvit a vytvářet rozsáhlé věty a ve škole se pak bude orientovat v nepřeberném množství informací bez problému oproti svým vrstevníkům.
Podle mého názoru, nemůžeme dítěti zakázat dívat se na televizi a počítač. Přece jen žijeme ve 21. století a to k dnešní době prostě patří. Jde o to, najít si malou chvilku, například každý den před spaním, nebo když dítě přijde ze školky, vzít příběh, kterým se nám samotným líbí a vytvářet kouzelnou atmosféru. Právě toto je způsob, jak se čtení může stát pro dítě stejně poutavé a přitažlivé, či dokonce přitažlivější než televize a počítačové hry.
A na závěr bych uvedla slova textaře Michala Horáčka: „Dětem nemůžeme dát lepší dárek než je kniha. Vlastně můžeme: vlastní čas, který se svými dětmi nad knihami společně strávíme.“ Čtení sbližuje rodinu!