Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Komunikace s rodiči dětí s postižením a dětí s drogovou zkušeností

paykasa bozum

seznam všech úvah

Komunikace s rodiči dětí s postižením a drogovou zkušeností

Když jsem si vybírala 3 workshopy, favoritem se stal workshop s názvem Komunikace s rodiči dětí s postižením a dětí s drogovou zkušeností. Zaujal mne proto, že jednou budu taky rodič a pravděpodobně i pedagog a budu potřebovat vědět, jak se v situaci, jakou je braní drog, chovat. V dnešní době jsou drogy mezi mladými lidmi velmi rozšířené a děti s nimi mnohdy začínají už na základní škole. Důvodem bývá většinou to, že chtějí zapadnout mezi vrstevníky a být tak „in“.
Jak nám na kurzu bylo řečeno, existují dva typy rodičů. Na jedné straně jsou to ti, kteří mají aktivní zájem o své děti a v případě problému s drogami jsou ochotni co nejlépe spolupracovat, a na druhé straně jsou to rodiče, kteří spolupráci se školou, popřípadě s policií odmítají.
Já osobně si kladu otázku, co budu dělat, až se stanu matkou, mé dítě bude problémové a začne brát drogy? Toho se asi nejvíc bojím, protože jsem chodila na základní školu do výběrové třídy, kde se drogy nevyskytovaly, na střední škole jsem o nikom takovém taky nevěděla a na teď na vysoké škole také ne. Určitě to pro mě bude nová věc a já doufám, že své dítě vychovám k tomu, aby drogy brát nezačalo. Pokud se tomu tak stane, ať už z různých příčin, určitě nebudu patřit k těm rodičům, kteří odmítají přijmout fakt, že by jejich dítě mohlo začít užívat drogy, ale přiřadím se k těm, kteří udělají vše proto, aby ho od drog dostalo.
Druhá část workshopu byla věnována komunikaci s rodiči dětí s postižením. Je to velmi citlivé téma, a proto je velmi důležité, aby člověk uměl komunikovat a vždy se vcítit do toho druhého. Ne každý je připraven starat se o postižené dítě. Podle mě to vyžaduje hodně úsilí a především snahy. Přemýšlela jsem nad tím a nedokážu si představit, co musí rodiče prožívat, když zjistí, že se jim má narodit postižené dítě. Jak se cítí, když tuto nepříjemnou zprávu zjistí? Co bude dítě potřebovat? Jak ho přijme okolí? Co pak, až se dítě narodí? Jak se o něho postarají? Asi každý rodič si tyto otázky a ještě spoustu dalších kladou každý den, než dítě přijde na svět. V dnešní době však existuje mnoho organizací a dobrovolníků, které se zajímají o děti s postižením a snaží se jim a jejich rodičům co nejvíce pomoct. Opět tady zase záleží na tom, zda rodič chce nebo nechce spolupracovat.
Myslím si však, že rodiče, kteří mají postižené dítě a starají se o něj od malička, mají větší tendenci spolupracovat, než ti, jejichž dítě je zdravé a zjistí se, že bere drogy. Spousta rodičů to bere jen jako malé uklouznutí a věří, že se z toho jejich dítě dostane, kdežto u dětí s postižením to není tak jisté.
Proto jsem byla ráda, že nám workshop ukázal, jak se v takové situaci chovat, že nemáme propadat zoufalství a snažit se problém co nejdříve vyřešit.