ÚVAHA: Neztratit víru v člověka: Protektorát očima židovských dětí

V letním semestru roku 2010 jsem navštívila tři workshopy projektu Pedagogika v praxi. Byly to Desatero učitele, Příprava učitele na výuku aneb plánujeme v souvislostech a Neztratit víru v člověka: Protektorát očima židovských dětí. Všechny tři workshopy mě zaujaly a myslím, že mi budou v budoucnu velice užitečné. Úvahu jsem se rozhodla napsat o workshopu Neztratit víru v člověka: Protektorát očima židovských dětí, protože mě tento workshop nejvíce oslovil.

Na začátku semináře se nám představila lektorka Mgr. Marie Zahradníková a stručně nám popsala, co nás během 3 hodin čeká. Workshop byl rozdělen na dvě části. V první, teoretické části, nám lektorka vyprávěla o historických událostech předválečného a válečného Československa, o dějinách antisemitismu, o důsledcích Norimberských zákonů pro Židy a vůbec o všech aspektech holocaustu. Výklad lektorka doprovázela dobovými fotografiemi, které celou situaci ještě více přibližovaly. Poté nám pustila video s názvem „Nedokážu pochopit“. Hlavní hrdinka, žena, která přežila koncentrační tábor, se v něm zabývala myšlenkou, proč se ještě v dnešní době mladí lidé hlásí k nacionalistickým stranám a podporují rasovou segregaci.

Ve druhé části jsme se seznámili s putovní výstavou, která na svých panelech zobrazuje osudy šesti dětí, které byly pro svůj původ perzekuovány. My jsme měli k dispozici pouze zmenšené panely a doprovodné materiály k výstavě. Rozdělili jsme se do skupin po deseti lidech a každá skupinka měla za úkol přečíst si a zpracovat život jednoho ze šesti dětí a poté ho prezentovat ostatním. Naše skupina zpracovávala osud malé Růženky, která v roce 1941 musela přestat chodit do školy a navštěvovala tzv. bytové školy, kde se děti učily. Učitelé riskovali zatčení a deportaci do koncentračních táborů, protože se Židé nesměli scházet více než po dvou. Na počátku roku 1945 byla se svým otcem odvezena do Terezína a ubytována v dětském domově. V květnu roku 1945 byl Terezín osvobozen a Růženka se s otcem vrátila domů, ale ostatní příbuzní válku nepřežili. Dnes svůj život hodnotí jako velice dobrý až na dětství zmařené válkou.

Celkově bych kurz hodnotila jako netradiční a zajímavý, úroveň kurzu byla vynikající. Určitě bych tento workshop doporučila nejen svým kolegům z fakulty ale i ostatním lidem. Myslím si, že vzdělání v oblasti holocaustu je velice důležité. Nemělo by se zapomínat na tuto tragickou událost v lidských dějinách, aby se do budoucna zabránilo jejímu opakování. Vyučování této problematiky by mělo probíhat v rámci výstav, praktických seminářů nebo návštěvou koncentračního tábora. Tento workshop byl určitě jedním z prostředků jak dosáhnout u žáků úspěchu.