Úvahy /

Emocionální zdraví dítěte a kampaň Celé Česko čte dětem

Nad podobným tématem už jsem jednou přemýšlela. Můj sen bylo a je čtení dětem v nemocnici, abych jim tím nějak zkrátila to čekání na to, než je propustí domů, nebo než se uzdraví. Už od září, co jsem si tedy zapsala tento workshop, jsem se na něj velmi těšila.
Povídání zakladatelky paní Katrušákové bylo velice zajímavé. Já osobně jsem nikdy neměla ke knížkám vřelý vztah. Rodiče mi vždy před spaním pohádky vyprávěli, ale ani jednou pohádka nebyla z knížky. Potom přišel nástup do první třídy, kde mi čtení a psaní zrovna moc nešlo, proto jsem byla doma nucena číst nějaké pohádkové příběhy, čímž jsem si veškerý požitek ze čtení odbourala a čtení se stalo pro mě noční můrou. Dalším odstrašujícím případem pro mě byla povinná četba na střední. Sice kvůli maturitě jsem se snažila číst, ale vždy jsem si vybírala knihy co nejtenčí, a pokud to šlo, jednalo se vždy většinou o dramata. Ty byly pro mě vždy takovým tím přípustným čtením. Obdivovala jsem odjakživa lidi, co si dokázali půjčit například knihu, která sama o sobě vážila víc jak kilo.
Možná je to také tím, že jsem zvyklá pořád něco dělat a trávit volný čas sezením u knížky nepovažuji za dostatečné využití volného času, knížka mi prostě ke štěstí nestačí. Avšak právě po přednášce jsem si uvědomila, jak je čtení důležité pro celkový rozvoj člověka. Vzpomněla jsem si, jak lidé, co čtou, mají mnohem lepší slovní zásobu, tudíž jejich celkový projev má daleko vyšší úroveň. Také sama na sobě pozoruji, že i příprava do školy, na přednášky či na zkoušky mi dá daleko víc zabrat, protože donutit se přečíst materiály není zrovna tím nejjednodušším.
Myslím si tedy, že pro celkový rozvoj je kniha velmi důležitou součástí v našem životě. Trochu mě možná mrzí, že jsem na to nepřišla dřív a že se pořád snažím dělat, jak čtení akorát zabíjí čas a odvádí lidi od života.
Toto zjištění a přiznání si vlastní chyby mě žene teď ještě více než kdy jindy k aspoň částečné nápravě. Snažím se jako teta číst aspoň svému synovci, aby nedopadl jako já a jednou nelitoval. Dalším krokem je moje začínající spolupráce s kampaní Celé Česko čte dětem. Navázala jsem s nimi kontakt a možná si tak budu moct splnit sen – a to čtení dětem v nemocnici.
Myslím, že workshop se stal pro mě velmi přínosnou skutečností. Bez něj bych si nikdy nepřiznala svou chybu v odsuzování knih a jejich čtení. A také bych se možná ke čtení dětem nikdy nedostala. Teď mám aspoň malou naději. Za což vděčím paní Katrušákové, ale také všem lidem, co se nějakým způsobem angažovali, aby tento workshop vůbec proběhl.