Úvahy /

Emocionální zdraví dítěte a kampaň Celé Česko čte dětem

Dne 15. 11. 2012 jsem měla možnost navštívit workshop Celé Česko čte dětem. Už samotný název mě zaujal, a právě proto jsem si ho vybrala.
Na začátku jsem měla možnost zhlédnout krátký sestřih z Celé Česko čte dětem. Zaujala mě ta spousta osobností, která se na kampani podílela. Nejvíc se mi líbilo, když četl bývalý prezident se svou manželkou. Děti mu s očekávání naslouchali a nikde nebylo slyšet ani dutání. I já jsem v tu chvíli chtěla být na jejich místech.
Pohádky sami osobně mě provázejí od nejútlejšího dětství až do dospělosti. Stále, když je mi smutno, si vytáhnu oblíbenou knížku a ponořím se do příběhu z dětství.
Vždyť tolik vzpomínek, které se vybaví při prvních písmenkách. Vůně domova, maminky či teplého kakaa u postele. Jsou to právě rodiče, kteří nám svým způsobem předávají tyhle zážitky. Předávají nám lásku ke knihám už od malička a poselství do budoucna. Rozvíjejí naše emoce a předávají nám prostřednictvím knihy určité morální hodnoty. Například: Dobro vždy zvítězí nad zlem. Hloupý Honza nemusí být hloupý, jen proto, že si rád pospí. I my jednou budeme rodiči. A to bude na nás. Budem to právě my, kdo bude vychovávat další generaci k lásce k literatuře.
Člověk by se právě v tuto chvilku měl zamyslet nad otázkou „Proč dnešní děti už nečtou?“. Čím to je, že kniha je jim cizí? Nemůžeme se proto divit, že slovní zásoba nejednoho středoškoláka je přímo katastrofální. Proto jsem názoru, že číst dětem od malička by se mělo pravidelně a s láskou.
Copak se stále musíme za něčím honit? Za prací a povinnostmi? Vždyť právě čas, který věnujeme dětem, se nám jednou vrátí. Snad v tom, že bude jednou vychovávat děti stejně dobře jako dnes my je.
Vysvětlení rodiny z pohledu lektorky mě celkem vyděsil. Ani jsem si neuvědomila, jak se doba změnila. Rodiny kdysi byly většinu dne spolu. Vyprávěli, smáli se spolu a četli si spolu po večerech knihy. Dospělí se pohodlně usadil do křesla a děti kolem jako nedočkaví skřítci očekávali pohádku na dobrou noc.
Ale pak nastala změna a přišla éra techniky a hlavně televize. Rodina i nadále byla spolu, ale už to nebylo jako dřív. Středem jejich pozornosti se stala malá bednička od Johna Baiera.
No a dnes? Je uspěchaná doba. Dnes je tolik možností nebýt spolu, že mě to děsí. Osobní kontakt nám nahrazují virtuální přátelé- Facebook, ICQ a mnoho dalších.
Proto mě celá kampaň Celé Česko čte dětem zaujala. Jim Treleas se věnuje myšlence: „Čtěme dětem 20 minut denně. Každý den!“
Jak nás upozornila lektorka, tahle věta se nemůže brát doslova, říká nám ale, že by se číst dětem mělo aspoň jednou denně. Věnovat jim svůj čas, teplo domova a ukázat, že bezpečí je pro ně 100% důležitější než notebook nebo mobilní telefon. Ten nenahradí rodiče. Nezahřeje je ani neochrání, když budou v nebezpečí. Udělejme si na ně čas. Vždyť děti jsou to jediné, co po nás jednou zbude.
Právě proto jsem vděčná svým rodičům, že oni jsou ti, kteří i dnes po 22 letech jsou ti, co si na dítě najdou 20 minut denně. Bez výjimky!