ÚVAHA: Neztratit víru v člověka: Protektorát očima židovských dětí

V tomto letním semestru jsem se zúčastnila celkem tří workshopů. Dostala jsem se k tomuto předmětu díky svým kolegům a pro mou budoucí praxi to mělo opravdu veliký přínos. Spousty zajímavých témat a poznání nových lidí, ať z pedagogické fakulty, tak i z ostatních fakult. Nelituji těch tří strávených odpolední. Pro mou úvahu jsem si vybrala téma Neztratit víru v člověka: Protektorát očima židovských dětí.

Toto téma mě velice zaujalo na první pohled, protože se váže k mému zájmu o druhou světovou válku. Pocházím z oblasti bývalých Sudet. Viděla jsem spousty dokumentů a filmů zaměřených na toto téma. Není mi zkrátka toto téma lhostejné. Vyprávění paní lektorky bylo opravdu zajímavé. Nejen, že jsem se dozvěděla spousty dalších informací o této době, ale seznámila nás i s životem dětí, které v této době žily a nebo ji dokonce přežily. Bylo nám zde ukázáno spousty obrázků a videií. Líbila se mi i samostatná práce, kterou nám paní lektorka zadala. Spousta zajímavých materiálů nám poskytla, a tak mi je líto, že jsem je nedokázala za tu dobu prolistovat a hlavně pročíst.

Když se zamyslím obecně nad tímto tématem, tak bychom téma holocaustu neměli opravdu podceňovat. Lidé by se měli dozvědět nejvíce informací o této době, aby věděli, jak lidská populace dostala zabrat a začali si vážit této doby, ve které žijeme. Nechtěla bych zažívat strach z toho, co bude druhý den, jestli budu vůbec žít a co se se mnou stane. Být veřejně ponižována, nemít doma zvířátko, nehrát si s dětmi na hřišti a nesmět navštěvovat kino, žít jen v táboře nebo v ghettu a nesmět nikam, hrozná představa. Celkem mě pobavilo, jak si z toho malé děti z Terezína dokázaly dělat srandu. Vydávaly svůj vlastní časopis a měly v něm velmi úsměvné články.

Já osobně jsem navštívila koncentrační tábor v polské Osvětimi. Působilo to prostředí na mě depresivně. Když si představím, kolik lidí tam bylo týráno a kolik jich tam zemřelo, tak mi bylo celkem zle. Vystavěné exponáty typu ostříhané dámské vlasy, potom boty, ve kterých jsem nalezla maličké dětské velikosti, dále kufry pomalované židovskými hvězdami. Byla jsem i v plynových komorách. Nepopsatelný zážitek hrůzy.

Jsem opravdu ráda za to, v jaké době žiju, i když problematika antisemitismu je tu stále. Sympatizování s Hitlerem? Mladí lidé si zjevně neuvědomují a dopodrobna neznají historii. Chyba! Víte třeba to, že po židech, bychom nastoupili my Češi? Uvědomme si to.

Nacistické hnutí v naší republice. Věčný problém s Romy. Nějak extra s touto menšinou nesympatizuji, ale jsou to přeci taky jenom lidé. Mají právo na život stejně jako my. Narážím na případ „vítkovských žhářů“. Chudák ta malá popálená holčička. Tolik má popálenin po celém těle, nezávidím její mamince to vysvětlování, proč se liší od ostatních dětí. Dále případ zmláceného bílého chlapce Romy. Proč dostali mírnější trest? Naprosto nepochopitelné, jsme si přeci všichni rovni! Chlapec bude mít dokonce života trauma a zdravotní problémy.
Tato problematika je hodně diskutabilní a každý má na to svůj názor. Je to jenom o lidech. Já rozhodně nebudu soudit člověka podle toho, jestli je bílý, žlutý či černý. Neznám ho, tak jak ho mohu soudit? Nemám důvod být zaujatá proti nějaké rase. Snažme se prosím uvažovat, jako normální lidé a nebýt tak zaujatí, jako byl Hitler. Snažme se člověka nejdříve poznat a pak o něm něco soudit, protože i bílý člověk může být zlý!