Úvahy /

Emocionální zdraví dítěte a kampaň Celé Česko čte dětem

Tento workshop se konal 15. listopadu 2012 a vedla ho, iniciátorka kampaně celé Česko čte dětem v České republice, Mgr. Eva Kartušáková. Myslím si, že v dnešní době, je zásadní, aby rodiče trávili více času se svými ratolestmi, protože děti nemohou vyrůstat bez svých rodičů. Rodiče si sice své děti „pořídí“, ale potom je raději protáhnou co nejvíce kroužky, aby měli dost času pracovat na své kariéře. A proč tolik kroužků? Protože jejich dítě musí být všestranně talentované, aby mělo v budoucnosti co nejlepší uplatnění. Tenis, aerobik, angličtina, balet, atd.
Nechci být k rodičům příliš kritická, jednou snad mezi ně také budu patřit. Ale myslím si, že v dnešní době, kdy jsme tolik obklopeni technikou a celkově čas jde až příliš dopředu, nemáme na sebe moc času. Děti nalézají jedinou zábavu před blikajícími obrazovkami, „ajpody“, „mp3“ a podobnými přístroji. Jak se pak tímto stylem mohou rozvíjet? Jak se může rozvíjet jejich myšlení? A následně s ním i řeč, motorika a další důležité fyziologické činnosti?
Technické vymoženosti dítěti nikdy nenahradí teplou náruč rodičů, vlídné slovo maminky, pohlazení babičky po tváři, moudré vysvětlování dědečka ani další společné chvíle. Já sama moc ráda vzpomínám na chvíle, kdy jsme s rodiči četli knížky. Doteď si pamatuji všechny obrázky, které knížky obsahovaly. Jsou to chvíle, které se dětem vryjí do paměti.
Byla jsem překvapená, jak moc velký vztah mají knihy k emocionálnímu prožívání dítěte. To, že můžeme ovlivnit, jaké naše dítě bude – jestli spíše optimista nebo pesimista či jestli bude veselý nebo depresivní – je naprosto neuvěřitelné. Proč rodiče raději nevěnují čas této „stránce“ dítěte.
Je pravda, že čtení v dnešní době celkově upadá. Děti mají spojeny knížky s povinnou školní literaturou. A vše co je povinné, je špatné a „trapné“. Děti nemají vztah ke knížkám, protože si ho v dětství nevypěstovaly. Musím přiznat, že já jsem také nikdy nemilovala povinné čtení, hlavně protože to musel dělat každý a nemohli jsme si vybrat, jakou knihu bychom chtěli číst. Až v dospělosti díky kamarádům jsem k nim objevila zpátky cestu. A jsem za to velmi ráda. Myslím si, že je škoda, že ve škole dětem neukazují knížky v lepším světle, věřím, že by na ně mnoho z nich změnilo názor.
Na závěr bych napsala jeden moudrý citát Michala Horníčka: „Dětem nemůžeme dát lepší dárek, než je kniha. Vlastně můžeme: vlastní čas, který se svými dětmi nad knihami společně strávíme.“ Kéž by si ho mohl přečíst každý rodič dítěte.