Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Komunikace s rodiči dětí s postižením a dětí s drogovou zkušeností

paykasa bozum

seznam všech úvah

Komunikace s rodiči dětí s postižením a dětí s drogovou závislostí

Zatím jsem se nesetkala se situací, že bych musela řešit problémy postavené na základě komunikace mezi rodičem a dítětem nebo rodičem a učitelem. Ale co až budu učit svoji vlastní třídu a nějaký takový problém nastane? Jak se k němu postavím? Jak budou reagovat rodiče? A jak bychom měli vlastně správě jednat? Na tyto nezodpovězené otázky mně alespoň z části odpověděl právě tento workshop.
Jak jsme byli na semináři seznámeni, vždycky nebude snadné najít si cestu k rodičům a hlavně získat si jejich důvěru, aby oni mohli věřit nám a s čímkoliv se na nás mohli obrátit.
Většina rodičů ani netuší, jak je jednoduché v dnešní době, aby dítě podlehlo „ochutnávce“ návykové látky a to i přesto, že dítě bylo dobře vychováno. Jak pak rodič reaguje? Jedna polovina tomu nevěří a nechtějí tomu věřit, protože jsou si jisti, že své dítě vychovali vzorně. Ta druhá polovina to přijme tak jak to je, staví se na stranu učitele a snaží se rázně zakročit, aby se situace neopakovalo a dítě se poučilo. Ne vždy však budeme mít štěstí na tu druhou skupinu rodičů, a proto musíme být připraveni na všechno.
Já si myslím, že ani ten nejsprávnější rodič nikdy nezabrání tomu, aby dítě „okusilo“, co ještě nezkusilo. Hlavní je, aby se dítě poučilo a snažilo se hledat způsob řešení, jakou cestou jít dál. Rodiče by měli být schopni spolupracovat a hledat společně správně řešení, protože tím, že budou problém zapírat, nezabrání dalšímu vzniku.
A co komunikace s rodiči dětí s postižením? Ze začátku jsou všechny reakce přehnané, ale oprávněné. Rodiče hledají vinu u sebe a u druhých, nechtějí slyšet názory druhých a ani rady. Asi se mně to říká teďka lehce, ale myslím si, že právě rodič by měl být ten, o koho se dítě může opřít a kdykoliv bude potřebovat, aby u něho rodič byl. Některé děti se srovnají se svým onemocněním lehce, jiným to trvá déle, však po celý život nebudou s tím srovnané úplně.
Workshop se mně moc líbil. Lektorka mluvila hodně ze své praxe a vlastních zkušeností, proto byl výklad hned zajímavější. Do mé pedagogické praxe se mně rozhodně tato přednáška bude hodit.
Co jsem si teda vlastně ze semináře odnesla? Někdy není lehké se domluvit i s rodiči zdravého dítěte, proto pokud se do této situace dostaneme, měly bychom to brát s nadhledem a nabídnout rodiči pomoc, však jen do určité míry. Není snadné vychovávat dítě s postižením nebo s drogovou závislostí, a proto musíme počítat, že někdy komunikace s rodičem nebude tak snadná.