Řešení stresových situací a prevence proti syndromu vyhoření Motto: Kdo chce zapalovat, musí hořet, ale pozor, ať neshoří sám.“
Pro tuto úvahu jsem si vybrala workshop „Řešení stresových situací a prevence proti syndromu vyhoření Motto: Kdo chce zapalovat, musí hořet, ale pozor, ať neshoří sám.“ Vybrala jsem jej proto, že mě zaujal ze všech navštívených workshopů nejvíce. Nejen svým obsahem, ale i vynikajícím přednášejícím, kterým mu dodal náboj a energii.
Co je vlastně syndrom vyhoření, jak se mu vyhnout a jak jej řešit? Podle mého názoru se jedná o ztrátu iluzí a motivace po předchozím zapálení se pro něco, kdy člověk očekává splnění jeho, možná naivních představ. Představy nemusí být naivní, stačí, když jsou odlišné od ostatní společnosti, tím pádem nemohou být naplněny a člověk upadá v nemilost svých emocí, které dokáží být pěkně zákeřné.
Všechny výše uvedené otázky jsou bohužel těžce definovatelné, jelikož každý člověk má individuální potřeby a každý je originál, tudíž všichni budou mít svá řešení a metody, jak předcházet a bojovat vyhořením. Samozřejmě pokud člověk si uvědomuje, že k němu dochází. Všichni mají jiný způsob, jak se vyrovnávat s překážkami v životě. Někdo se předem vzdá a nechá se pohltit bezmocností, jiný naplno bojuje a za žádnou cenu si nechce připustit, že by nevyhrál. Já se řídím pohodným heslem, jaké zmiňoval pan přednášející: „Pronde to pronde, nepronde to, nepronde!“ Však řešení se vždycky najde, nemyslíte? Může přijít dříve či později, ale přijde. Aspoň v mém případě to tak prozatím bylo.
Další položenou otázkou bylo, jak se syndromu vyhoření vyhnout? Jde to v dnešní uspěchané době vůbec? Člověk pořádně nemá čas si odpočinout a zrelaxovat se. Není proto divu, že se z malého plamínku stane velký spalující oheň a člověk lehne popelem. Nebylo by tedy dobré, sednou si na chvíli zhodnotit své počínání, představy a plány? Možná bychom si uvědomili, že se máme vydat jiným směrem dřív, než bude pozdě a budeme muset začínat od nuly. Je však možné, že někdo ke svému životu potřebuje pád na dno, aby se měl od čeho odrazit. Tady se opět ukazuje odlišnost každého z nás.
A jak tento jev vyřešit? Je to v našich silách? Na workshopu mě zaujala věta: „Sedněte si, uvařte si čaj a prostě nedělejte vůbec nic.“ Zda je to dobré řešení, nevím. Ale určitě je to způsob jak se uvolnit a na chvíli zapomenout na starosti, které nás obklopují. Vyčistíme si hlavu, třeba už jen tím, že vnímáme pouze vůni a chuť čaje a třeba nás pak nějaké řešení napadne snadno. Jednat totiž ve stresu a afektivně se nevyplácí, nemám pravdu? Existuje mnoho rad a nápadů, jak jednat a zvolit správné řešení. Ale vždy je mít dobré chladnou hlavu.