Úvahy /

Emocionální zdraví dítěte a kampaně Celé Česko čte dětem

V rámci projektu pedagogika v praxi jsem se zúčastnila workshopu s názvem „Emocionální zdraví dítěte a kampaně Celé Česko čte dětem“. Musím přiznat, že když jsem přicházela na tento workshop, neměla jsem vůbec ponětí, co nám nabídnou. Hned při příchodu jsem však, ale byla mile překvapena usměvavou a sympatickou lektorkou, která, jak jsme se již později dozvěděli, je sama zakladatelka a ředitelka neziskové organizace Celé Česko čte dětem.
Na úvod nám bylo puštěno zajímavé video o projektu – Celé Česko Čte dětem s názvem Proč číst dětem? Následovalo vyprávění lektorky o celém projektu, diskuze, a bylo řečeno mnoho pozoruhodných myšlenek, nad kterými jsme se mohli zamyslet během celého odpoledne. Dozvěděli jsme se plno zajímavých věcí a faktů, které si člověk, dokud se nad danou věcí pořádně nezamyslí, ani neuvědomí. Troufám si tvrdit, že jsme se všichni zúčastnění zamysleli nad tím, jak je opravdu důležité číst a věnovat se v dnešní době malým posluchačům a čtenářům. Myslím si, že dětem by se mělo číst už od narození. I když třeba zpočátku nebudou rozumět přečtenému, utvoří se rituál, při kterém budou poslouchat hlas svých nejbližších. Později si určitě samy uvědomí, proč jim byly pohádky čteny a jak jim rodiče časem stráveným s nimi dokazovali svou lásku. Ale jak to vlastně doopravdy funguje v dnešním uspěchaném čase a době shonu? Rodiče jsou rádi, když přijdou večer z práce, sednou si a mají chvíli klidu. Dětem pustí pohádku v televizi, aniž by si třeba uvědomovali, o co ochuzují sami sebe ale především své děti. Vždyť přece kde jinde se má utvářet vztah mezi rodičem a dítětem? Kde jinde si mají děti uvědomit rozdíly mezi dobrem a zlem než v pohádkových knihách? Kde jinde si mohou děti hravou formou učení rozvíjet svoji dětskou fantazii? Do teď ráda vzpomínám na kouzlo každého všedního večera, kdy jsem jako malá byla okoupaná a v pyžamu s nedočkavostí, večer, co večer, čekala na maminku nebo tatínka, kteří mi přijdou číst pohádku, popřát dobrou noc a dát pusu. Možná i proto, se pro mě stala později kniha oblíbenou kamarádkou a čtení přirozenou činností, ke které se ráda vracím dodnes.
Pohádky zde vždycky byly, jsou a budou. A je jen na nás, zda děti neochudíme o kouzelné a krásné příběhy z pohádkových říší. Tento projekt mě obohatil a díky němu jsem si především uvědomila, co všechno mi přineslo předčítání mých rodičů a prarodičů, a co všechno bych předčítáním, chtěla dát já jednou svým dětem.