Rizika slovního hodnocení

V rámci volitelného předmětu Pedagogika v praxi jsem se zúčastnila workshopu s názvem ,, Rizika slovního hodnocení ˮ. Toto téma jsem si vybrala, jelikož mě ze všech workshopů, kterých jsem se zúčastnila, nejvíce oslovilo. Danou problematikou se zabývala paní PhDr. Jana Nováčková, Csc, která nás hned v úvodu upozornila, že dnešní téma je založeno především na nás – jakožto budoucí učitele a poskytla nám velmi praktické rady do života každého z nás.
Velkým problémem ve školách je, že na každého žáka je stejný ,, metr ˮ, bez ohledu na jeho schopnosti, dovednosti a vlastnosti. Klasifikace a slovní hodnocení jsou stavěny často proti sobě, jako by se měly navzájem vylučovat. Přitom jejich kombinace je v praxi mnohem užitečnější. Klasifikace je způsob hodnocení, který je doposud v našich školách nejpoužívanější a nejvíce zažitý. Je však velice těžké, a myslím si i nemožné, obsáhnout pomocí jedné známky celkovou motivaci žáka, jeho chování, zájmy, pracovní a morální návyky, vztah k vyučovanému předmětu, k učení atd. Samostatné známky vyjadřují pouze rozsah žákova výkonu v určitou dobu a v určitém psychickém rozpoložení. Mezi kladné vlastnosti klasifikace patří hlavně, že se jedná o jednoduchý, rychlý a srozumitelný prostředek komunikace mezi žáky, učiteli i rodiči. Mezi záporné vlastnosti bych zařadila převážně utváření sociálních vazeb na základě známek. Žák je nucen přijmout roli úspěšného či méně úspěšného jedince ve třídě na základě klasifikace.
Slovní hodnocení respektuje především individuální potřeby dítěte a pomáhá k pozitivnímu vývoji osobnosti. Slovní hodnocení nestresuje žáka, klade důraz na pozitivní výsledky a motivuje k lepšímu výkonu. Odpadá stresující dělení na výborné a slabší žáky. Žáci často lépe poznají, co přesně jim dělá problémy, jaké učivo nezvládají a kde mají více přidat. Podle mého názoru ani slovní hodnocení však nemá pouze samé klady, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je pro učitele velmi časově náročné a mnoho učitelů je neumí ani správně psát. Často dochází k používání stálých vyjadřovacích prostředků, které ztrácí v objektivním slovním hodnocení svůj význam. Nemůže zde také docházet ke srovnávání mezi spolužáky a je často nesrozumitelné pro rodiče, kteří hodnotí své děti jenom podle známek.
Na závěr si můžeme položit otázku: ,, Známkování nebo slovní hodnocení? ˮ Podle mého názoru, na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět. Každé má své pro a proti. Správné používání hodnocení předpokládá kladný vztah učitele k žákům a naopak. Ve své pedagogické praxi bych využívala klasické vysvědčení, které tvoří hlavně známky a navíc bych každému žákovi napsala neoficiální dopis, který bude vystihovat to, v čem se snažil, za co bych ho pochválila a jak se mu dařilo ve škole. Na závěr bych mu popřála např. krásné prázdniny, a že se na něj budu těšit zase příští školní rok.
Díky přednášce jsem se dozvěděla spoustu zajímavých informacích, které využiji ve své budoucí pedagogické praxi.