Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Řešení stresových situací a prevence proti syndromu vyhoření Motto: Kdo chce zapalovat, musí hořet, ale pozor, ať neshoří sám

seznam všech úvah

Řešení stresových situací a prevence proti syndromu vyhoření Motto: Kdo se chce zapalovat, musí hořet, ale pozor, ať neshoří sám

Toto téma, jsem si vybrala z důvodu, že stres se nachází všude kolem nás a někdy je potřeba se s ním poprat nebo se s ním smířit.
Položíme si otázku, co je to vůbec stres? Stres je stav, kdy se jedinec dostává do situace, která je nad jeho psychické síly, a proto ho tak obtížně zvládá. Člověk, na kterého působí stres, je přetížen a jeho úkolem je postupně se stresem se vyrovnat, ale bohužel v některých případech se s tím vyrovnat nedokáže. Podle mého názoru je v dnešní uspěchané době spousty stresorů (faktory vedoucí ke stresu), které na každého člověka působí a záleží jen na něm, jak k nim přistupuje a dokáže se s nimi vyrovnat. Dle mého mínění můžeme rozlišit dva typy stresu, a to podle hodnocení a podle závažnosti. Podle hodnocení rozlišujeme eustres (kladně působící stres), který v životě potřebujeme. Nutí nás například k lepším výkonů, k většímu nasazení v práci a podobně. Naopak distres (záporně působící stres) v nás vyvolává pocity únavy, pocení, zrychlí se nám puls, je nám nevolno, cítíme úzkost, vztek a může to vést i k depresi. V tomto případě je někdy nutné využít rad psychologa, který je na takové situace školený. Dále bych stres rozdělila podle závažnosti. A to, na každodenní stres, jako jsou problémy v práci, vysoké nároky ve škole, časová tíseň, hádky s nejbližšími, problémy v rodině atd. S tímto typem stresu se většinou člověk vyrovnává každý po svém. Například vytvořením situace, která nevyvolává stres, vytvořením emoční pohody, zapojením pohybové aktivity, dostatkem spánku, který je velmi důležitý a také dosažením určitého stupně uspokojení tvůrčí činností nebo i činností sexuální povahy. Může dojít i ke stresu, který neočekáváme, a není součástí každodenního života. Tento stres může vyvolat smrt blízké osoby, autonehoda, ztráta zaměstnání apod. a to, může vést i ke ztrátě smyslu života, bez které se podle mého názoru nedá vést plnohodnotný život. Chtěla bych Vás také seznámit s příběhem z mého blízkého okolí, konkrétně mé maminky. Od svých 40 let trpí silnými bolestmi hlavy, které vedou až k migrénám. Myslím si, že její stavy jsou způsobeny každodenním stresem, jako je starost o rodinu, práce a hlavně úklid, na kterém je maminka trochu závislá. Musí mít všechno uklizeno, a když není, tak ji to způsobuje stres a vyvolává zbytečné hádky mezi námi. Chceme všichni mamince pomoci a ukázat ji, v životě jsou důležitější věci než úklid, a že si musí udělat čas i sama na sebe.
Také jsem se chtěla zmínit o workshopu, který jsem navštívila v rámci předmětu pedagogika v praxi. Workshop na toto téma vedl pan Ing. Jaroslav Pávek, který ve mně zanechal velice pozitivní dojem a také byl jedním z důvodu, proč jsem si tento workshop vybrala. Pan Pávek nás seznámil se svým životem, který nebyl vždy lehký a podle jeho představ. Ze začátku to byla těžká práce a tím i způsobený stres, také zanedbávání rodiny v důsledku velkého vytížení apod. Nakonec se ocitl úplně na samém dně, kde si teprve uvědomil, jaké jsou jeho priority v životě, a že každý člověk by měl dělat to, co ho alespoň trošku baví a naplňuje. Pan Pávek mě donutil uvažovat o svém životě, jestli je vše, tak jak bych si to přála. S panem Pávkem také souhlasím v tom, že člověk nepotřebuje k životu mít drahý dům, auto…tedy vše materiální povahy, ale že potřebuje mít milující rodinu, skvělé přátelé a třeba i práci, která nebude zas tak dobře placena, ale bude vás naplňovat a bavit. Podle mého názoru, čím víc toho člověk má a musí se o vše postarat, tak tím více trpí jeho skutečný život a je pod velkým stresem. Naučil nás také, antistresové cviky, které jsme si všichni společně vyzkoušeli a někdy je aplikuji i ve svém životě. Tento workshop se mi opravdu moc líbil a zanechal ve mně něco, na co budu ve svém životě myslet a vzpomínat, zvláště při řešení nebo rozhodování se v různých životních situacích.
Tímto jsem chtěla říct, že každý člověk na světě, by si měl udělat čas na to co má rád a co ho naplňuje. Jako jít si zasportovat, přečíst si zajímavou knížku, trávit čas se svou rodinou a kamarády. Protože dlouhodobá absence volného času, a to více než 10 dní, vede zpravidla k únavě a také ke stresu. Člověk si musí položit otázku, jaké priority a hodnoty k životu potřebuje?