Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Řešení stresových situací a prevence proti syndromu vyhoření Motto: Kdo chce zapalovat, musí hořet, ale pozor, ať neshoří sám

seznam všech úvah

Řešení stresových situací a prevence proti syndromu vyhoření

Můj zájem o workshopy, které pořádá tým Pedagogiky v praxi, nepramení pouze ze získaných kreditů, ale zejména z toho důvodu, že se velice ráda přiučím novým poznatkům od přednášejících k dané problematice, která mě zajímá.
Moje úvaha bude tentokrát zaměřena na workshop s názvem Řešení stresových situací a prevence proti syndromu vyhoření. Když se řekne syndrom vyhoření, nebo-li burn-out, tak si představím bezmocnost, ztrátu energie, ztrátu reality a smysluplného jednání a nebo například agresivitu, depresi a v neposlední řadě tento syndrom může vyústit až k pokusům o sebevraždu. Profese, které jsou nejvíce postihovány tímto syndromem, jsou profese pomáhající, jako jsou například sociální pracovníci, dobrovolníci, ošetřovatelky, ale může se jednat i o sestřičky, lékaře atd. K syndromu vyhoření dochází zejména tam, kde je k profesi nutný mezilidský kontakt. Pokud bychom chtěli popsat projevy syndromu vyhoření, tak je to zcela individuální u každého jedince. U někoho může docházet k tomu, že se začne stahovat do vlastního světa, ztratí zájem o práci, bude nedůvěřivý nejen ke svým spolupracovníkům,ale i ke své rodině. Další jedinec bude například působit agresivně, neboť to pro něho bude tzv. uvolňovací ventil pro sílící přetlak v sobě samém. Bude tedy napadat svou práci, bude zpochybňovat její smysluplnost a výsledky. Naopak u někoho se burn-out může projevovat opakem předchozího případu, tedy bude podhodnocovat své výsledky. Projevy syndromu vyhoření se tedy neprojevují vždy stejně, ale závisí na povaze a osobnostních charakteristikách jedince.
Pokud se člověk tedy ocitne v situaci, kde se cítí být bezmocný, stres ho doprovází na každém kroku a hlavně už nevěří sám sobě a ve své dosavadní schopnosti, tak dochází ke ztrátě kontaktu s okolím. V takových situacích by měla přijít na řadu podpora přátel, pracovního týmu, rodiny atd. Ovšem před tím, než jedinci nabídneme pomoc, je potřeba, aby si uvědomil on sám, že něco není v pořádku a že je potřeba s tím něco dělat, že se chce léčit a že u své nejbližší rodiny najde podporu. Toto vše je důležité, neboť jedinec tím pádem získá motivaci k tomu, aby léčení dopadlo úspěšně. Nebudeme si zde vyjmenovávat různé druhy léčení, ale mohu zde například zmínit, že nejlepší prevencí, jak předcházet syndromu vyhoření je odpočinek, relaxace a pohyb.
Závěrem bych chtěla jen dodat, že každý z nás je zodpovědný za to, jak dokáže svůj boj se stresem zvládat a jak se s ním dokáže vyrovnávat. Je tedy individuální, kdo jakou zbraň si vytáhne do boje proti stresu. Ale před tím vším, než dojde k výběru dané strategie jak předcházet vyhoření, je nezbytnou součástí každého jedince poznat sám sebe a zamyslet se nad celkovou úrovní své životní spokojenosti.