Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Řešení stresových situací a prevence proti syndromu vyhoření Motto: Kdo chce zapalovat, musí hořet, ale pozor, ať neshoří sám

seznam všech úvah

Řešení stresových situací a prevence proti syndromu vyhoření

Workshop na téma Řešení stresových situací a prevence proti syndromu vyhoření, který vedl pan Ing. Jaroslav Pávek mě natolik oslovil, že se toto téma stalo obsahem mé úvahy.
Každý člověk zažívá stres, u někoho trvá krátkou dobu u jiného človíčka může přetrvávat i roky. Stresorem mohou být kolegové v práci, hádka, veřejné vystupování před lidmi , nadřízení v práci, působení okolního prostředí, konkrétní osoba. Doprovází to i změny stavu organismu jako je například červenání, zblednutí, zvýšení tepu, dechu, člověk ztrácí kontrolu nad sebou samým , neumí se ovládat, je občas i agresivní . Ten stres, který je nám příjemný, pozitivní, nazýváme eustresem a ten, který na nás působí negativně, způsobuje nám mnohdy velké potíže, nazýváme distresem. Mohli bychom se zamyslet nad eustresem , v jakých situacích jste ho zažili? A jak jste se vnitřně cítili?
Nyní pojďme nahlédnout do hlubin vzniku stresu. Neúspěch, ponižovaní, konflikty na pracovišti, vysoká emocionální zátěž, trvalá nespokojenost se životem, neschopnost úspěšně řešit problémy, ztráta koníčků, sportovního vyžití a mnoho dalších způsobuje stres . Dochází k existenční frustraci, existenční vakuum je vyplněno negativně ( může to zajít až k alkoholismu, užívání dalších navýkových látek, sebevraždě ). Myslím si, že by lidé neměli propadat depresi, úzkosti, ale odrazit se ode dna a znovu zkusit usilovat o prosazení svých cílů. Může se taky stát, že člověk bude zmaten sám v sobě, ale i v ostatních, bude protivný, náladový, zoufalý, bezmocný. Pokud jde o dlouhodobý stres, který přetrvává a člověku dělá potíže v oblasti soustředění, paměti, poruchy spánku, snížené sebedůvěry, tělesné potíže, únavy a pokles výkonu, deprese, neschopnosti se uvolnit pak můžeme hovořit o chronickém stresu- syndromu vyhoření. Jde o stav, který mohu přirovnat ke svíčce, jejíž plamínek právě dohasl a nastala absolutní tma. Tento syndrom ohrožuje lidi, kteří pracují s lidmi, a nebo u profesí, které jsou závislé na hodnocení ostatních lidí. Je to smutné, ale v dnešní společnosti je na prvním místě kariéra a až za ní se nachází rodina. Nemělo by tomu být tak, a proto by měl člověk najít cestu, která ho povede do nebe a ne do pekla. Peklo, to nastane právě v okamžiku, když udeří syndrom vyhoření, je to něco hrozného, ovládá to naše chování, prožívání, zasáhne okolí, způsobuje starosti dalším osobám. Prožili jste někdy něco podobného? Jelikož jsem mladá, nesetkala jsem se s tímto stavem, možná mě to zasáhne dřív nebo později, a nebo taky vůbec.
Jak se má člověk zachovat v takové situaci a co má dělat? Odpověď je jednoduchá. Na delší dobu se umět odpoutat od zaměstnání a věnovat se sám sobě. Procházky do přírody, správná životospráva, obnovení koníčků, uvědomění si svých hodnot a hlavně zaměřit pozornost na svou rodinu .