Úvahy /

Emocionální zdraví dítěte a kampaň Celé Česko čte dětem

Dne 15. 11. 2012 jsem se zúčastnila workshopu „Celé Česko čte dětem“. Když jsem si tento workshop vybírala, věděla jsem, že tuto kampaň odněkud znám! Ano, byla to reklama se znuděným myslivcem, smutnou Červenou Karkulkou a ležícím vlkem, anebo také chytrá holčička, která vypráví své babičce o Kryštofu Kolumbovi, díky němuž si můžeme dát k obědu brambory. Ale když jsem zapátrala v paměti ještě více, tak jsem si vzpomněla, že s informačním plakátem jsem se setkala už pár let zpátky u dětského lékaře, který visel na nástěnce. V té době mě to velmi zaujalo, a proto jsem si tento workshop vybrala.
Tato kampaň podniká spoustu projektů pro děti, pořádá různé akce, kde dětem předčítají různé osobnosti, což jsme mohli vidět v krátkém filmu během workshopu. Nejvíce se mi líbilo, když četl bývalý pan prezident Václav Havel se svou manželkou. Během čtení dětem zářily oči a byly plné radosti a očekávání.
Někteří lidé si kladou otázku, proč vlastně v dnešní době děti nečtou? Odpověď je ale velmi jasná, děti mají ve svém volném čase spoustu jiných aktivit, než je čtení knih. Vidím to tak i u své mladší sestry. Nikdy jsem ji neviděla dobrovolně s knihou v ruce. Jednou za mnou přišla a řekla, že se nudí. Opověděla jsem ji, ať si vezme knížku, doma jich máme hodně a opravdu pestrý výběr! Ona však pohodila hlavou a šla raději k počítači. Není tomu tak jen u mé sestry ale i u většiny ostatních dětí. Vinu za toto chování podle mého názoru nesou rodiče. Tímto se kampaň „Celé Česko čte dětem“ také zabývá, chtějí povzbudit rodiče k tomu, aby svým dětem četli alespoň 20 minut denně. A tím to celé začíná. Děti si ke čtení postupně vybudují vztah. Ale co je nejdůležitější, když rodič čte svému dítěti, zesiluje se tak pouto mezi nimi.
Slova paní lektorky Evy Katrušákové během workshopu byla, „Pojď, budu ti číst“, ale ne „Jdi a čti si“, což je také samotné motto celé kampaně. A v tom je ten velký rozdíl. Mnoho rodičů své děti posílá si číst, neboť na ně nemají čas. Dnešní doba je velmi uspěchaná, což je podle mého názoru smutné. Děti si nechtějí číst samy, baví je být posluchači. Když jsou pak děti trochu starší, ta vzpomínka na to, že jim někdo četl, je povede k tomu, že si začnou číst samy. Ale od dětí, kterým nikdo nikdy nečetl, nemůžeme čekat, že se zvednou, dojdou ke knihovničce a vytáhnou si nějakou knihu. Pro ně je jasná volba televize plná reklam, filmů a v prvé řadě počítač. Proto je velmi důležité, aby rodiče se čtením dětem začali včas. Nejprve s obrázkovými knihami, pro ty nejmenší a později se dostat ke složitějším knihám. Toto předčítání rodičům zajistí, že jejich dítě začne brzy mluvit, bude se mu zvětšovat slovní zásoba, rozvine se paměť a představivost, formuje se fantazie. Kniha pro ně bude výbornou zábavou.
Já jsem velmi ráda za své dětství, kdy mi bylo předčítání mnoho pohádek a jiných knih. Ke knihám jsem si tak vybudovala velmi silné pouto. A i když mám občas hodně jiných záležitostí na práci, vždy si na knihu najdu čas. Ať je to po nocích, kdy nemohu usnout nebo během cestování.