Úvahy /

ŘEŠENÍ STRESOVÝCH SITUACÍ A PREVENCE PROTI SYNDROMU VYHOŘENÍ

Protože je práce učitelů orientovaná na práci s lidmi (nejen děti ale i rodiče) je učitel závislý na hodnocení druhých. Tento fakt může být sám o sobě dost stresující, představuje to zátěž na naši psychiku.
Učitel musí neustále podávat vysoký výkon, a to nejenom v jednotlivých svých hodinách, ale i u přípravy na ně, které jsou náročné především na čas. A tak neustále žije pod nějakým tlakem, který se dříve nebo později (a to i u sebelepšího učitele) projeví jako určitá míra vyčerpání. Obvykle vyčerpaný člověk obecně ztratí jakýkoli zájem o svou práci, protože si například připadá za tu svou „dřinu“ málo oceněný. A právě u učitele je to ještě mnohem těžší - učitel totiž na první pohled nevidí své výsledky (úspěchy) jako je tomu u jiných zaměstnání. Celé to tvoří vysokou emoční zátěž, s kterou se učitel musí za svůj život mnohokrát vyrovnávat.
Učitel neustále reflektuje svou práci a je pravděpodobně dost frustrující, když jeho výsledky nejsou vidět nebo jeho výsledky nejsou dobré. Pak si každý takový učitel bude klást otázky typu: „Co dělám špatně? Co přesně je na mojí práci špatně?“ apod. Pak je jediná možnost, jak se s takovýmto problémem vypořádat, a to hledat příčiny těchto problému a případná jejich řešení.
V dnešní době dává spousta lidí učitelům za vinu snižující se kvalitu vzdělání dětí. Pak si ale musíme položit otázku: „Může za to skutečně pouze učitel?“ Pravděpodobně část viny leží a vždy bude ležet na něm. Určitě zde hrají svou roli vlastnosti a kvality daného učitele, například do jaké míry dokáže své žáky zaujmout, jak moc se sám zajímá o danou problematiku a v neposlední řadě hraje důležitou roli i jeho charakter. Někdy totiž žáci nemají předmět rádi, ale ne kvůli samotné látce, ale kvůli učiteli, který tento předmět učí. Samozřejmě to vždy neplatí a dnes je žákům mnohdy jejich učitel úplně „volný“. Bohužel tento pohled na učitele si vytvořila postupně společnost a těžko se bude měnit.
Pokud bychom vycházeli z toho, že žádný člověk není vždy pozitivně naladěn (ne vždy je v pohodě), dojdeme k závěru, že právě učitel se pohybuje v jednom z nejkonfliktnějších prostředí společnosti – právě kvůli neustálému kontaktu s lidmi.
Ale jak se vyrovnat se zátěží, která zaručeně přijde? - Patrně bychom všichni měli myslet na to, že učitel (stejně jako kdokoli jiný) je také jen člověk. Měli bychom si uvědomit, že věci ne vždy půjdou podle našich plánů a ne vždy jejich průběh dokážeme ovlivnit, a navíc všichni mají své problémy – někdo větší někdo zdánlivě menší – ale mají…