Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Řešení stresových situací a prevence proti syndromu vyhoření Motto: Kdo chce zapalovat, musí hořet, ale pozor, ať neshoří sám

seznam všech úvah

„Řešení stresových situací a prevence proti syndromu vyhoření, Motto: Kdo chce zapalovat, musí hořet, ale pozor, ať neshoří sám

Dne 15. 11. 2012 jsem se zúčastnila workshopu „Řešení stresových situací a prevence proti syndromu vyhoření, Motto: Kdo chce zapalovat, musí hořet, ale pozor, ať neshoří sám“. Nejprve jsem byla celkem zklamaná z toho, že se nebude jednat o vyhoření u učitelů, ale za pár minut mi to nevadilo. Protože pán, který nám přednášel, byl jedním slovem úžasný. Nebyl to žádný doktor či psycholog, ale zcela obyčejný člověk. Já sama jsem velmi optimistická a se vším, co pán říkal, jsem se ztotožnila – názory, postoje na svět. Byla jsem ráda, že jsem po takové době potkala konečně nějakého optimistického a vyrovnaného člověka. Do jeho vyprávění jsem se (a nejen já) úplně ponořila. Jaký byl jeho příběh? Z člověka velmi úspěšného, finančně zabezpečeného se stala jednoduše a rychle troska a ocitl se na dně. Ztratil v jedné chvíli jak práci, tak i manželku a celý život se mu zkrátka zhroutil. Ano, v dnešní uspěchané době nic neobvyklého. Prošel si peklem a začal své problémy samozřejmě řešit jak jinak – než alkoholem. Žádný div v této době! Znám neskutečně mnoho lidí (bohužel i z vlastní rodiny), kteří jakýkoliv problém řeší právě alkoholem! Štěstí ale je, že si tento pán ZAVČAS uvědomil, že tudy cesta opravdu nevede. Alkoholem se nic nevyřeší, ba naopak – ještě více problémů nastane. Je velmi těžké se dostat ze dna zase nahoru. Je to cesta dlouhá a těžká. Člověk však musí CHTÍT. Když člověk sám chce, tak to dokáže. Dokáže všechno! Kde ale najít znova naději? Rodina se mu rozpadla, se svými rodiči měl špatný vztah. O koho se opřít? Proč znova žít? Je zcela logické, že po tom všem, co zažil, změnil pochopitelně své postoje k životu. Stal se z něho optimista, který teďka bere život – tak nějak s nadhledem. Připomněl mi mého tátu, který byl těžce nemocný a umíral. Já byla malá holka, moc jsem tomu nerozuměla, ale pamatuji si velmi dobře, jak jsem se byla v nemocnici rozloučit, a maminka mi vysvětlovala, že tatínka vidím naposledy… Táta to však přežil! Tak moc chtěl žít, tak moc chtěl bojovat, že se prostě stal zázrak a on to přežil! Samotní lékaři tomu nemohli uvěřit. Naučil se znovu chodit, znovu mluvit, znovu jíst … a? Žije! A přesně jak ten pán – změnil hodnoty, názory a žije jinak! Můžu říct, že chováním i myšlením si byli velmi podobní! A také se z něj stal šílený optimista…
Samozřejmě jsme se dozvěděli i obecné věci o syndromu vyhoření, co všechno k němu může vést, jaké jsou vůbec příznaky a jak proti nim můžeme i v dnešní uspěchané době bojovat. Workshop se mi opravdu líbil, je vhodný nejen pro budoucí učitele, ale zkrátka pro každého člověka, protože se stresem se setkává každý bez ohledu na pohlaví a věk. Můžu říct, že přednášející a jeho příběh mi zůstane v paměti a vyjádřila jsem mu samozřejmě obdiv a popřála do dalšího života hodně štěstí… Co říci závěrem? V životě jsou okamžiky, kdy si uvědomíme, že není vše takové, jaké jsme si vysnili. Mnohé se ztratilo, lidé odešli a věci se rozbily… Tohle zjištění jistě zabolí. Ale naopak proti tomu jsme mnohé získali, možná jsme o něco chytřejší a máme i víru v nové začátky. Musíme zkrátka hledat ve všem negativním aspoň kapku pozitivního a více si všímat a radovat se z maličkostí…