Bylo slunné sobotní ráno a se spolubydlícím a spolužákem v jedné osobě jsem vyrážela směr náměstí Hrdinů na autobus, který nás oba měl dovést ke Sluňákovu, kde se pořádala víkendová akce. Jaké to bylo milé překvapení, když na zastávce čekalo dalších 10 lidí s karimatkami a všichni jsme se navzájem s úsměvem prohlíželi, protože jsme se ve většině případů viděli prvně. Přijel autobus, nastoupili jsme a jaké to bylo překvapení, když v autobuse byli další mladí lidé s karimatkami. Začali jsme se smát. Jen naši spoluobčané v důchodu naše vzájemné pobavení zjevně nepochopili – soudě dle jejich výrazů.
Úspěšně jsem dorazili před budovu Sluňákova, kde jsme ještě stačili lehce vymrznout. To se tak stává když žijete v domnění, že je zamčeno, ale přitom jsou dveře jen ztuha otevřít. Zkusila otevřít jedna slečna, ale nikdo jiný to nezkusil. Doba individualismu, ale přitom jsou všichni členem stáda?
Když jsme se dostali dovnitř, vyřídili jsme s vedením administrativu a šli se uvelebit do sálu na karimatky. Naneštěstí se k nám dostala informace, že v jídelně na nás čekají sušenky, čaje, káva a šťáva a že kdo má chuť, může si jít vzít, že je vše připraveno pro nás. Nečekaně se všichni zvedli a šli se posílit před tou náročnou jógou.
Sice s menším zpožděním, ale přeci jen jsme začali. Pak lektor si pro nás připravil především dechová a relaxační cvičení a učil nás, že nejen fyzický, ale i psychický klid je pro naše tělo důležité. Nicméně klidová cvičení prostřídala i cvičení, při kterých jsme dali zabrat našim bránicím a smích se rozléhal po celém sálu. Následoval výborný oběd v nedaleké restauraci a odpoledne nás pan lektor učil meditovat (to abychom mohli pokojně strávit ten výše zmiňovaný oběd). Z meditací mě nejvíce zaujalo zpívání „AUM“ kdy je každé písmeno zasvěceno jednomu z buddhistických bohů. Konkrétně „A“ náleží bohu Brahma (počátek, stvoření), „B“ Višnu (trvání) a „C“ Šiva (zánik, zničení). Napadlo vás někdy nad tím přemýšlet, proč mnichové na východě při meditaci zpívají právě „AUM“? Že je tam je souvislost s hláskami, jejich pořadím a bohy orientu?
Další den ráno jsme začínali včas, tentokrát si nás pak lektor ohlídal a byl nekompromisní. Nicméně když viděl, jak jedna část publika pospává a druhá se sotva hýbe po předchozím dnu, zvolil úměrný program – učil nás, jak svému tělu porozumět, co nám říká tím, když nás někde něco bolí, co pro sebe sami můžeme udělat, aby nás bolest přešla. Zajímali jste se někdy o to, že je možné bolest z těla vyhnat jen tím, že se na ono bolavé místo budete soustředit a zhluboka dýchat? Že tím onu bolavou část dodýcháváte a tím se bolest uvolňuje? Lektor to také prokládal povídáním poučných příběhů z východních náboženství zaměřených především na duchovní bohatství. Co takhle lidi přestat měřit dle toho, jaký kdo má majetek či jak kdo vypadá, o co vše se zasloužil, ale dívat se na ostatní jako na sobě rovné a dle toho tak s nimi také jednat?
Osobně se musím přiznat, že hlas a vyprávění pana lektora bylo natolik uklidňující, že jsem se téměř hluboce ponořila do svého podvědomí (jednoduše řečeno jsem chvílemi spala, ale ne proto, že by to bylo nudné, ale bylo to opravdu proto, že člověk dosáhl jak fyzického, tak psychického klidu) a kamarád mě musel několikrát budit.
Tento víkend jsem si náramně užila a mohu jen vřele doporučit. Zamyslete se nad sebou sami – jak často dokážete tvz. „vypnout“, na nic nemyslet, ničím se nestresovat, zapomenout na vše zlé, co vás tíží? Když si já sáhnu na své svědomí, tak se mi to moc často nedaří (jestli vůbec někdy). Proto ještě zpětně touto formou posílám velké díky panu lektorovi, který to dokázal, na víkend mě „vypnul“ a já se pak dobře cítila ještě celý týden.