Projekt skončil v roce 2013

zpět na detail: Příprava kmenového učitele na příchod dítěte s postižením do běžné ZŠ

seznam všech úvah

Příprava kmenového učitele na příchod dítěte s postižením do běžné ZŠ

Přihlásila jsem se workshop s názvem „Příprava kmenového učitele na příchod dítěte s postižením do běžné ZŠ“, protože studuji učitelství prvního stupně základní školy a problematika integrace dětí s postižením do běžné ZŠ se mě bude určitě bezprostředně týkat. Proto je velmi užitečné se o tomto tématu dovědět co nejvíce informací, rad a postřehů.
Na začátku workshopu jsme se měli zamyslet, jaké by to bylo mít dítě s jakýmkoli postižením, jak těžké by to pro nás bylo a jak bychom se s tím dokázali vyrovnat. Musím říct, že si to vůbec nedokážu představit a obdivuju rodiče, kteří se dokáží celý život o svého postiženého potomka starat, naučit se s tím žít a nezbláznit se. Je to jako se starat celý život o malé dítě, které se nikdy neosamostatní, nepostará se o sebe a po celou dobu potřebuje pomoc ostatních.
Nejvíce diskutabilní je v této oblasti určitě informace o návrhu zrušení speciálních škol a zařazení dětí s postižením do škol běžných. Zatím se o této změně stále jen polemizuje a není rozhodnuto, zda se školy rušit budou nebo ne. Podle mého názoru není integrace zrovna vhodná a řádně promyšlená. Založení speciálních škol mělo v minulosti určitě svůj důvod a opodstatnění. Když se nad tím zamyslí i člověk, který není v této problematice zasvěcený, určitě by tomuto rozdělení porozuměl a schválil by jej. Rozhodně to nemůžeme brát jako diskriminaci postižených dětí a jejich izolaci. Ve speciálních zařízeních a školách tyto děti dostávají veškerou péči, kterou potřebují. Když by v budoucnu došlo k integraci, učitelé by neměli dostatek času a prostoru se věnovat zdravím dětem a na druhou stranu ani dětem s postižením, které potřebují mnohem víc individuálního přístupu. Speciální školy mají sdružovat žáky s nějakým postižením, ať už tělesně, smyslově nebo duševně postižených. Kladem je bezesporu zohledňování jejich osobnostních schopností a vlastností a celkové přizpůsobení výuky.
Nebyly by postižené děti v případě integrace do běžných škol zbytečně vystavovány šikaně a posměchu od ostatních žáků? A nebyly by zbytečně stresovány? Protože věřím, že v každé třídě by se našel žák, který by si nevhodné chování proti těmto dětem neodpustil. A co práce vyučujících? Určitě by mnoho učitelů muselo navštěvovat různá školení a kurzy, což by stálo zbytečné peníze a jejich volný čas. Práce ve školách by se zpomalila, byla méně efektivní a mnohem více náročná. Bystřejší žáky by pomalá práce brzdila a naopak žáci, kteří jsou pomalejší, by byli s presu. Není rozdělení škol na speciální, praktické a běžné lepší? Já myslím, že ano.