Kam se vydat se žáky na exkurze po židovských památkách regionu

Začnu asi trochu zeširoka. K zamyšlení ohledně víry jsem dospěla díky absolvované přednášce o židovských památkách a možná také po přečtení jedné zajímavé knihy o muslimce, která konvertovala ke křesťanství. Vrtá mi hlavou plno věcí, o kterých však jako osoba nepřiřazující se k žádné víře obvykle moc nepřemýšlím.
Moschino Outlet Přiznám se, že můj názor na víru a vlastně náboženství jako takové, je vlastně spíše skeptický. Dostalo se mi v průběhu školní docházky polopatického vysvětlení, jak vznikl život, jak se zformovala Země, jak se lidé v určitých situacích chovají, co zhruba lidstvo prožilo, jak přemýšlelo. Vědci nad těmito poznatky seděli a přemýšleli nad nimi a jejich konečné argumenty se mi zdají být logické. Abych ale nebyla nespravedlivá, musím říct, že i Bibli jsem si trochu prolouskala a ani této „encyklopedii lidství“ nemůžu odepřít jistý význam, i když její obsah bych podle svého přiřadila spíš k bájím, pověstem či dokonce místy k pohádkám. Mají ponaučení, mají myšlenku, občas reálnou postavu… ale věřit jim se mi nechce. Je pro mě nesmyslné prosit někoho nad námi, aby můj život posunul tam, kam bych si já přála. Spoléhám se na sebe a věřím možná tak v náhodu. Musím tím ale automaticky zavrhnout víru v Boha? Proč je na světě tolik náboženství, proč lidé odedávna volají někoho imaginárního, aby jim pomohl z těžkostí? Proč dříve státy podpíraly pilíře náboženství? Proč už tyto tendence dnes ustupují? Proč se mi zdá, že už prostě tolik nevěříme?
Vzhledem k tomu, jak se na svět dívám já, bych k těmto otázkám přistoupila asi takto… Podle mého každý člověk potřebuje ke svému životu něco nebo někoho, kdo jej podpoří a možná také trochu povede. Potřebuje také vysvětlení určitých otázek, tajemství, potřebuje i pomocnou ruku – a to hlavně tehdy, když nikdo obětavý není nablízku. Dnes zvednete sluchátko a zavoláte konejšivému hlasu na druhé straně, který poradí, otevřete internet a přečtete si, co dělat, když… Ve škole poznáte, jak už jsem řekla, kde se vzala první žena, jak se stalo, že ne každý mluví jedním jazykem… Ano, asi trochu zjednodušuji, ale snad chápete, co tím chci říct. Ale kde na tyto otázky měli brát odpovědi lidé dříve? Koho se ptát? Přírody? Panovníků? Někoho shůry? Nebylo to marné. Myslím si tedy, že lidé v dnešní době upouštějí od víry v Boha, protože těch prostředků pro hledání odpovědí na otázky ohledně prachobyčejného bytí je dnes více. Samozřejmě jsem si vědoma, že je tady masa lidí, pro které je otázka víry pořád důležitá a na tuto problematiku se dívá z naprosto jiného úhlu.
Možná si ještě říkáte, proč jsem v úvodu mluvila o impulzu, který mě přivedl k tomuto uvažování – o židovství. Z hlediska jakési mé příslušnosti je to oblast poněkud vzdálenější, ale i o tomto jsem krátce uvažovala. Každý z nás asi tuší, proč dnes židovství není tak rozšířené. Židé tu zkrátka moc nejsou, mnoho jich zahynulo tragicky za druhé světové války. Z toho mám ten dojem, že právě židé se museli sami sebe několikrát ptát, kde že jejich Bůh vězí a proč jim tohle dělá. Museli pochybovat, zda tedy vůbec je, když tohle dopustí. Toto jen přispívá k mé skepsi a neschopnosti náboženské myšlenkové směry vzít více za své. Zároveň je mi snad jasné, jak pro některé dokáže být Bůh a víra důležité.
Křesťanství nás naučilo Desatero, které je v naší společnosti bezesporu základním kodexem bez ohledu na to, zda jsme věřící, či ne. Jiná náboženství nám ukazují jiná spektra a jiné pohledy na svět, židovství je pro mnohé bohužel záležitost evokující myšlenky na krutost a násilí, které by nás však mohlo varovat do budoucna.
Ať se každý spoléhá, na co chce. Já jsem spokojená se základy, které nám náboženství naší země dalo a dál se budu snažit rozplétat svůj život po náhodě tak, jak nejlépe to půjde.