Úvahy /

Řešení obtížných životních situací v pohádkách

Klasické pohádky jsou součástí lidové slovesnosti, které se věnuji ve své diplomové práci. Původní žánr pro dospělé se postupně stal žánrem pro děti. Dnes už vnímáme často pouze epickou rovinu příběhu a zábavnou funkci a nikdo se neptá na smysl vzniku a původní poselství pohádek. Přečetla jsem o tomto tématu již některé psychologické publikace a zajímal mě názor přednášejících, proto jsem z pestré škály workshopů zvolila právě tento. Již samotný název sliboval hlubší pohled na problematiku.
Přednášející M. Semerád a D. Bezányi se hned z počátku snažili navodit vhodnou atmosféru. Ledy lámající písnička o zahnání zimy odháněla nejen zimu z polí a strání, ale také z lidských srdcí. Vytvářela prostředí bezpečí, důvěry a připravenosti na práci. Osobnostní působení přednášejících, kteří přijali roli vypravěčů pohádek, příjemně dotvářelo užití rekvizit - dlouhá šála snad symbolizující zahalení tajemstvím, zvuk zvonku ohraničující sdělování poselství příběhu apod. Obtížnější mi připadala komunikace přednášejících s účastníky přednášky. Snažili se zážitkovým způsobem sdělit to, že v pohádkách mohou lidé hledat řešení životních situací. Dítě poslouchající pohádky (tedy zjednodušeně) ví, jak žít.
Navrátili pohádku také do světa dospělých tím, že nás nechali přemýšlet nad jinými rovinami, perspektivami, příběhu. Chybělo mi tam však naznačení cesty, toho „jak“ nad tím přemýšlet jinak. Zadání pojmenovat jiné perspektivy bylo velmi nejasné a matoucí. Spousta lidí netušila, co se od nich očekává. Chápu, že pokud se o to před tím nikdy nepokusili, mohl to být problém. Sama jsem nevěděla, jestli mám sdílet ve skupině všechny obrazy, které v příběhu vidím nebo jen ty, které se týkají hlavních postav nebo chování apod. Slovo perspektiva mě mátlo. Skupinová práce pro mě nebyla příjemnější, jak přednášející při zadávání uváděl. S nikým ze skupiny jsem se neznala, každý jsme byli hodně odlišní. Bylo pro mě obtížnější se v této situaci zamýšlet a prezentovat své myšlenky. Cítila jsem, že kdybych nad příběhem měla přemýšlet sama, měla čas a klid, objevila bych více skrytých sdělení. Zkrátka asi potřebuji delší vlastní přípravu a pak až konzultovat. To je však opravdu individuální.
Jeden z přednášejících často reflektoval, že jsme nekontaktní účastníci. Ano, mentalita českých studentů je zkrátka taková, že nevyjadřují až tak často své názory, ač se to po nich žádá. To je obecný fakt a důvodů je spousta. Podstatné pro mě bylo uvědomění, že způsob, kterým se snažil docílit opaku, nebyl produktivní. Nedokázal chvíli čekat. Položil nejasnou otázku a místo čekání odpovědi se již podivoval, proč nepřichází. Tohle mě od reakce odradilo.
Přednáška byla pro mnohé jistě užitečná a zajímavá ve změnu pohledu na lidovou pohádku, stejně jako ve zkušenosti pokusu o rozbor. Já jsem očekávala inspiraci v různých možnostech hledání poselství v tomto žánru a ocenila bych větší hloubku a ukázky „cest jak“.