Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

Jak s úsměvem vydržet ve školství

28. března 2013 jsem se zúčastnila workshopu s názvem Jak vydržet ve školství s úsměvem, který ve mně vyvolal řadu otázek. Mám na to být dobrou učitelkou? Proč chci učit český jazyk a literaturu? Jaké jsou mé silné stránky?
Proč chci učit český jazyk a literaturu? Největší motivací ke studiu českého jazyka je pro mě láska ke knihám. Od malička hrozně ráda čtu a toužím po tom, předávat svůj zájem dál. Vím, že český jazyk není jen o literatuře, ale ta je tím, co mě motivuje a čemu se chci ve svém životě věnovat. Jsem velice vděčná své učitelce českého jazyka ze základní školy, která vyučovala literaturu naprosto skvěle. Dokázala donutit každého svého žáka číst, vždy rozpoznala, kdo knihu nečetl. Právě díky ní jsem začala víc číst a knihy se staly mým koníčkem. Dnes spíše závislostí. Návštěvy antiquariatu mám skoro zakázané, jelikož knihy není už kam dávat. Snad taky budu jednou schopná své žáky nadchnout pro literaturu. Je zde nějaký důvod, který by mi bránil v touze učit český jazyk a literaturu? Pokud ano, tak je tím částečně gramatika, kterou považuji oproti literatuře a slohu za nudnou. Právě z tohoto důvodu bych chtěla učit na střední škole, kde bych se mohla své oblíbené literatuře věnovat mnohem podrobněji. Brání mi tedy něco v touze učit český jazyk a literaturu? Má odpověď zní ne. Učit chci a nic mi v tom nezabrání.
Z čeho mám největší obavy? Z nástupu do praxe strach nemám. Mám za sebou již několik let průběžných praxí a musím říci, že mi kontakt s žáky velmi chybí. Mrzí mě,
že nemáme na vysoké škole více praxe, jelikož tou se budoucí pedagog naučí nejvíce. Vím to z vlastní zkušenosti. Jsem vděčná střední pedagogické škole na výbornou přípravu na práci s žáky. Někteří mí spolužáci na vysoké škole se žáků doslova bojí a již od prvního ročníku vědí, že učit nechtějí. Asi nikdy nepochopím, jak může člověk studovat pedagogickou fakultu s tím, že učit nechce ani v nejhorším případě. Nyní se pokusím vrátit k otázce původní. Co bude nejtěžší? Nejvíce času bude potřeba věnovat správné motivaci a výběru vhodných titulů, kterými budu chtít žáky motivovat k literatuře. Tento úkol bude velmi obtížný a bude vyžadovat dostatek vcítění se do věku konkrétních žáků a „ušít jim ji přímo na tělo“. Jelikož správná motivace je základem úspěchu.
Kde jsou moje silné stránky? Domnívám se, že mám velmi dobré znalosti literatury
a jsem dostatečně odhodlaná svým žákům předat něco ze sebe. Učitelské povolání je složité. Není to jen práce, ale životní úděl. Stále si říkám, zda mám na to být dobrou učitelkou. Jistá
si jsem svým odhodláním a horlivostí začít učit. Právě chuť jít učit je podle mého názoru zásadní. Mnoho učitelů učí jen z nutnosti, což nemůže přinášet nic dobrého. Člověk by měl svému povolání věřit a mít ho rád. Věřit v jeho smysl je zásadní.
Jak zní tedy odpověď na otázku, kterou jsem si položila v úvodu? Je mým životním posláním být učitelkou? Upřímně odpovídám ano. Jsem rozhodnutá podávat žákům pomocnou ruku a „vést je životem“ Učitel není jen vychovatelem, nosičem informací
a dozorcem, jak se často na první pohled zdá. Má být především dobrým průvodcem života mladých lidí.