Úvahy /

Finty na nápravu poruch učení od 2. stupně nejen v češtině

Jsem velmi ráda, že jsme se mohla zúčastnit workshopu s názvem Finty na nápravu poruch učení od 2. stupně nejen v češtině. Myslím si, že je dnes velmi důležité, mít informace o poruchách učení u dětí. Ale stále to není to jádro problému. Mnohem důležitější je, aby učitel uměl s takovými dětmi pracovat. Aby jim dokázal uzpůsobit práci ve škole, zabránil pocitům méněcennosti a naopak snažil se, aby dítě dělalo pokroky, bylo sebevědomější a šťastnější.
Pro mě, jako pro budoucího pedagoga, bylo nepředstavitelné, co takové dítě prožívá, nebo jak například vidí dítě s dys poruchou text, do kterého musí doplnit ypsilon, nebo naopak měkké i. Díky workshopu jsem měla možnost se alespoň pokusit vcítit do pozice takového dítěte. Musím říct, že pokud takový žák nemá uzpůsobenou práci v hodinách od pedagoga, a je naopak shazován řečmi typu: „To snad není možné, jak to, že jsi ještě nezačal? Vždyť zbytek třídy už je se cvičením skoro hotová.“, je to špatně a vede to ke ztrátě zájmu dítěte o třeba i zajímavou práci v hodině.
Domnívám se, že vyučující by měl s žákem s dys poruchou zacházet jinak, než s dětmi bez poruchy učení. Otázkou je, jak se k tomu postaví ostatní žáci ve třídě. Nebudou brát za nadržování to, když bude dysgrafik a dyslektik psát při diktátě každou druhou větu? Když dostane za domácí úkol pouze polovinu cvičení? Myslím si, že pokud vyučující třídě nevysvětlí, co má jejich spolužák za poruchy a proč je takto zvýhodňován, zbytek třídy to skutečně jako nadržování chápat bude, což bude mít za následek to, že spolužáka s dys poruchou vyčlení z kolektivu. Takovou dobrou pomůckou pro seznámení třídy s problémy a tako pocity, které má žák s dys poruchou, je právě kratičké cvičení, které jsme si zkoušeli na workshopu, kdy byl před námi text psaný dyslektikem. Chyběla písmenka, některá byla popřehazovaná a do takové textu doplnit y/i byl skutečně velmi obtížný úkol, který ve finále ovlivní postoj učitele. Další otázkou je, zdali není vhodnější umístit dítě s dys poruchou (hlavně se silnou) do školy, kde jsou vytvořené třídy speciálně pro děti s poruchami učení.
Vzpomínám na dobu, kdy jsem chodila ještě na zkladní školu. Pár z mých spolužáků trpělo dys poruchami. Při diktátě paní učitelka říkávala: „Patriku a další, vy píšete každou druhou větu.“, ale nikdy nám neřekla proč. Samozřejmě, třída se tak nějak dovtípila, že někteří mají určité problémy, ale nevěděli jsme, jaké. Myslím, že nám to tehdy paní učitelka mohla otevřeně vysvětlit. Musím říct, že mě nenapadlo závidět jim, že mají o půl práce míň, než já, ale také jsem se nikdy nikoho nezeptala proč, o co jde. Teď už to vím a jsem za to moc ráda.